all that jazz

Ne, nejsem hudebník, nerozumím hudbě, dokonce ani neznám noty. Ale miluju jazz. A co to má společného s pouliční fotografií? Možná mnohem víc, než se na první pohled zdá...

Je příšerné horko, sedím ve stínu, ve skleničce mojita cinkají kostky ledu, voní levandule a z okna hraje jazz. A já se mám z téhle idyly sebrat a jít k počítači, abych doslova vypotila další článek... Tuším, že budu potřebovat nějaký fígl, aby se vlk nažral a koza zůstala ve stínu.

A tak jsem prosurfovala internet, našla pár citátů a významů, co pro různé lidi znamená jazz a abych nemusela uvádět prameny, neb jsem líná, zaměnila jsem všude slovo "jazz" za výraz "pouliční fotografie" a za slovo "jazzmann" jsem dala "pouliční fotograf". Bingo!!! Nevěříte? Tak se podívejte:

"Pouliční fotografie je všechno co chcete. Pouliční fotografie je svoboda, upřímnost, láska na celej náš mrzkej život, pouliční fotografie je životní styl, víra, druh komunikace, umění, improvizace."

"Opravdový pouliční fotograf nebude nikdy velkou celebritou prostě proto, že nikdy neudělá některé věci, které dělají z obyčejných umělců všeobecně vzývané celebrity."

"Pouliční fotografie není: komerce, pouhá krabička či žánr, pouhé umění, mainstream, tahák pro desetitisícové davy". 

"Pouliční fotografii musíte mít v sobě. Vnímat ji. Silně ji uchopit. Nebát se, mít dostatek kreativity a zásobu odpovědí na otázky, které vás potkají."

"Mnohým může připadat, že fotit pouliční fotografii je jako oživovat mrtvého. Snažit se o zastaralý styl, na který dnešní osazenstvo nemá náladu.  Přitom je to autenticita života. Nezáleží na stylu, ale kvalitě a vkusu. A ten si každý najde sám. Někdo to rád horké a někdo úplně jinak."

"Pouliční fotografie  je jako člověk, který o sobě říká pravdu."

A to by mohlo stačit. Můj muž míchá další mojito, kostky ledu cinkají a tiše hraje jazz...