foťte hodně špatných fotek...

...ale nikomu je, proboha, neukazujte! Asi se vám to zdá jako blbost, jako téma hodné jen odlehčeného posledního prázdninového článku. Ale neodcházejte! Vysvětlím!

Na tohle téma jsem narazila nedávno hned dvakrát. A teď o něm přemýšlím a říkám si, že na tom něco bude. Často se mi stává, že sama sebe brzdím a říkám si : "Tohle nefoť, to je blbý (obyčejný, zbytečný, nudný... dosaďte si sami)."

Ale čtu rozhovor s Martinem Parrem a dostanu od něho radu :"Udělat dobrou fotku vyžaduje setrvačnost. Základní teorie je, že čím více odpadků seberete, tím větší je šance, že se objeví i dobrá fotografie. Tak pokračujte ve sbírání odpadků." A dojde mi, že z tohoto pohledu jsem učiněný kuka vůz. Dnešní ilustrační fotka je ze zimního koncertu nejmenované české kapely. Nasbírala jsem tam asi tak stovku odpadků a mezi nimi i tuhle jakoby klasiku české fotografické školy. Nic moc, ale mám tu fotku ráda a myslím, že se v ní dá najít příběh o klukovi, který si sobotní odpoledne  představoval úplně jinak.

A potom jsem dostala knížku od Roberta Vana a Soni Lechnerové - "Fotka nemusí být ostrá".  Dočtete se tam spoustu zajímavých věcí, mimo jiné i tohle :"Jestli chcete být úspěšným fotografem, nafotografujte každý den dvaasedmdesát snímků, za rok jich budete mít 26.280. Předpokládám, že z tohoto množství deset bude dobrých." Velmi povzbudivé, viďte? Z pohledu Roberta Vana nejsem kuka vůz, ale lůzr. Nemůžu se zbavit pocitu, že mých pět tisíc snímků ročně je málo a přemýšlím, jak to udělat, abych na konci roku, kromě 10ti dobrých fotek, neměla na stole taky žádost o rozvod.

A tak jsem cvičně, v podvečer, kdy se už venku konečně dalo dýchat, vyšla na zahradu a během necelé půlhodinky jsem vyfotila těch 72 fotek. Poctivě na manuál, vystřídala jsem různá nastavení, zopakovala si expoziční trojúhelník a ostřila jsem ručně. Zkoušela jsem ledacos a zjistila jsem, že Robert Vano mi nabídl úžasný návod! A jestli nefotíte, stejně si tu knížku přečtěte! Dozvíte se ledacos třeba o andělech.