ach, ty emoce

V souvislosti s fotografií existují dva typy emocí. V prvé řadě mám na mysli emoce, jež snímek vyvolá u diváků. Tyhle emoce, v široké škále od příjemných až po ty hororové, by vás měly, jako fotografa, zajímat. Vlastně byste se o ně měli snažit.

Naopak své vlastní emoce, jež pociťujete při pořizování nebo upravování fotografie, byste měli udusit v zárodku a ty přeživší zadupat v prach. 

Znáte Garryho Winogranda? Pokud ne, mrkněte na https://www.theartstory.org/artist/winogrand-garry/. Takže teď už, díky ikonické fotce Marilyn Monroe s rozevlátou sukní, víte, že ho vlastně znáte. A četli jste někdy, co řekl Garry Winogrand o emocích? "Fotografové zaměňují emoce, které cítí, když fotí, za úsudek, že fotografie je dobrá". Tesat do kamene!

Vždycky, když fotím, tak si na to vzpomenu, často ovšem až příliš pozdě. Někdy prostě zapomenu, že tam, kde nastupují emoce, bere rozum roha. Soustředím se na nějaký emoční prožitek, třeba líbající se dvojici uprostřed davu. Jsem v takové euforii, že přesně vidím, jak ten snímek bude romantický, až bude hotový. Přesně vím, jakou s ním udělám díru do světa. Moje emoce vyseparují mileneckou dvojici z místa, kde stojí a přenesou ji do prázdné ulice zalité božským světlem. Jo, kdyby emoce nezapudily rozum, to bych hned viděla, že dvojice je v úplně blbé kompozici, uprostřed velice nefotogenické skupiny lidí a světlo, slušně řečeno, nestojí za nic.

Kdyby se rozum nedostavil zpátky alespoň při upravování téhle tragické fotky, pustila bych do světa obrázek, který v divákovi vyvolá jen jednu jedinou emoci - pocit absolutní trapnosti...