chudák jelen

Nechápu to. Jelen - takové krásné majestátní zvíře - a je symbolem kýče. O těch dalších souvislostech s parohy už raději úplně pomlčím. Ty by se měly rozebírat spíše na nějakém blogu o partnerských vztazích, ale tady se mluví hlavně o fotografii.

Můj muž vzpomíná na historku, kdy jako malý kluk přišel ze školy a malíř pokojů, který u nich maloval, zatím vyvedl na zeď mezi dvě skříně krásného dvanácteráka. Kterého ovšem musel odstranit poté, co se dostavila paní domu,  vzor francouzské elegance, oplývající vytříbeným vkusem i za časů tvrdého socialismu.

Můj bratr, který maluje nádherné obrázky starých aut, nedávno na jedné sociální síti trapně komentoval svůj pastel s jelenem, kterého prý namaloval jen proto, že "dostal zadání".

Já jsem vyfotila tohoto skotského elegána před čtyřmi roky a dosud jsem jeho existenci tajila - tedy alespoň mezi svými přáteli fotografy na Flickru. Pořídit tuhle fotku nebylo nic těžkého, jelen ochotně obcházel parkující auta a žral lidem jablka z ruky. Prý je tam každý den. Zkrátka a dobře, nejsem na tu práci pyšná. Jelena v barevném provedení jsem upíchla do jedné fotobanky (smlouva je tak spletitá, že vůbec nevím, mohu-li vlastní originál použít zdarma na svůj web, proto ta černobílá verze), kde už pár let žije svým vlastním životem.

Pointa? Ještě jsem neprodala žádnou svou dobrou fotku, na kterou jsem hrdá. Ale tenhle kýčovitý paroháč už mi po desticentech vydělal padesát dolarů. A z toho jsem fakt jelen!