david hockney - fotograf
"Kdykoli se nějaký známý malíř stane fotografem, jsou tyto fotografie okamžitým zdrojem více než jen povrchního zájmu."
Christopher Knight
V jednom z nedávných článků jsem zmínila velkého umělce, maliře Davida Hockneyho. Teď se stydím, že pouze zmínila, dokonce si myslím, že mi posloužil jen jako oslí můstek. Musím to napravit, protože tenhle pán si zaslouží mnohem víc. A na blogu o fotografování by rozhodně neměl chybět!
David Hockney totiž za dvacet let nafotil a shromáždil úctyhodných téměř 30 tisíc fotografií. jež uspořádal do stovky alb. A nejsou to alba ledajaká, jedná se o nadrozměrné, v kůži vázané knihy, z nichž každá je podle obsahu označena vyraženým zlatým popisem. David fotil na Kodak Instamatic a fotil opravdu úplně všechno : lidi známé i náhodné, interiéry, cedule, krajiny, palmy, autobusy i vnitřky policejních aut. Stejně jako na jeho obrazech, i na fotografiích dominují okna, dveře, zrcadla a hlavně SVĚTLO!
Některé fotky měly pouze dokumentární účel, z jiných sestavoval koláže a panoramatické obrazy. Některé mu sloužily jako studie pro pozdější malířská díla. Například v sedícím portrétu Davida Gravese je sto dvacet samostatných polaroidových snímků sestaveno do mřížkového vzoru a tvoří tak obraz postavy sedící v interiéru vyloženém knihami. Sám Hockney to nazval "kresbou fotoaparátem".
Nevím, jak to máte vy, ale já jsem minimalista a třídič. Tisíce fotek, jež pan Hockney zařadil do honosných alb, by v mém případě skončily ve virtuálním koši. Nikdy mě nenapadlo, že bych to dělala špatně. Ale s přihlédnutím k běhu času se mnoho snímků, původně zbytečných, může stát nadmíru zajímavými. A užitečnými pro další tvorbu. Asi budu muset svůj přístup přehodnotit...
Otevřená clona by nakonec ráda nechala promluvit samotného Davida Hockneyho. Přečtěte si jeho slova víckrát po sobě, protože lepší radu vám nikdo nedá!!!
"Myslím, že spousta lidí dokáže pořídit dobrou fotografii. Není to těžké; stačí jen dobré oko, které, zdá se, dost lidí má. Důležitější je však rozvoj individuálního úhlu pohledu, a to plyne pouze z let focení. Jak se fotografie hromadí, začínáte vidět, že jste vytvořili docela dobrý dokument. Když si teď, asi po dvaceti letech, prohlížím svá alba, vidím, že se z nich stal dokument: na těch fotografiích najdete téměř každého, koho jsem znal. Když mě přišli navštívit lidé, prostě jsem klikal."
Ještě poznámka pod čarou. Otevřená clona čítá již 218 článků! Nejvyšší čas udělat v nich trošku přehled. Pokud se v tomhle tropickém vedru nudíte, navštivte novou záložku archiv a můžete klikat a číst až do alelujá. Přeji příjemnou zábavu!