deník expedice

Proč jsem si vybrala zrovna lázně, když nevyhledávám lázeňské procedury? Třeba kvůli uvolněné a lehce frivolní atmosféře, možná proto, že u chodníků neparkuje tolik aut, ale hlavní důvod je ten, že můj hyperaktivní muž by do nudných lázní nikdy dobrovolně nejel. Když se chcete soustředit jen na focení, tak u toho nechcete nikoho, byť byste ho milovali sebevíc!

Jako tahle paní, co si fotí horkou páru z vřídla. Tím se vám zároveň chlubím jedním svým pondělním úlovkem. Jen pro úplnost : nachodila jsem 11km, pořídila jsem 165 snímků, dala jsem si v cukrárně kávu a přeslazený dortík úhrnem za 240,- Kč! a málem jsem si foťákem vyrazila přední zub. To by asi tak bylo k pondělku všechno.

Nesnáším předpovědi počasí! Vlastně nevím, co tam nahoře všechny ty družice dělají. Podle jejich věštby mělo odpoledne svítit slunko, ale celý den vládlo nefalšované únorové šedo. Po procházce zvící 10ti km, pozření dvou teplých oplatek, nacvakání 111 snímků a zachování kompletního chrupu, se dnešním favoritem stávají "skřipky". Úterý končí, dobrou noc a těšme se, co přinese středa, jež má být celá slunečná!

Já jsem nikdy nechtěla jet do Karlových Varů, protože Jich tam bylo hodně. Karel Havlíček Borovský o Nich napsal, že přinášejí jen bídu, zmar a chlast a otec mi odmala vštěpoval, že kam Oni vkročí, tam sto let tráva neroste. Teď jsem si bláhově myslela, že už jsou pryč. Nejsou, přátelé, jak sami vidíte, jsou tady. Nemůžete se jim vyhnout a nemůžete je ani přehlédnout, ani přeslechnout. Středa nakonec byla opravdu slunečná, i když mrazivá. Ušla jsem 11 km, vyfotila 167 fotek, opět mi spadla oplatka na zem a jinak nic. 

Dnes jsem na své 12ti kilometrové pouti městem neustále narážela na veselou družinu developerů, či co byli zač. Každopádně skupina, houfující se okolo tohoto elegána a provázená šarmantní úřednicí, prolézala poctivě všechny ruiny a opuštěné budovy v lázních. A že jich tu je. Co se týče počasí, mělo být celý den zataženo, tudíž mě nepřekvapil celodenní sluneční svit. Spoušť jsem zmáčkla 154x a žádná oplatka mi nespadla. Jen tak na okraj - doporučuji vám  tu s pomerančovou kůrou, je to vysoce návyková delikatesa!

Tahle páteční fotka v sobě tak nějak obsahuje moje pocity z posledního dne tady, z uplakaného počasí a loučení s teplými pomerančovými oplatkami. Dnes jsem si dopřála i trochu lenošení, viděla jsem krásnou výstavu obrazů v místní galerii, ušla jsem jen 8 km a pořídila pouhých 40 snímků. Jsem už unavená a moje oči a hlava si potřebují odpočinout třeba u té trouby s bábovkou. Jestli chcete vědět, jestli mi těch pět dní k něčemu bylo, jestli mi to něco přineslo, počkejte si na příští článek. Každá expedice přece musí být s odstupem řádně vyhodnocena, natož pak expudice!