kočkozmat

Chlap si vezme foťák a jde fotit. Ale postarší dáma? To není jen tak. Kdyby mi moje máti odmalička vtloukala do hlavy kategorický imperativ : "Buď tam nejlepší!", vystudovala bych fotografii v Opavě, byla bych členkou APF a měla minimálně nominaci na World Press Photo. Ale matčina mantra byla: "Musíš tam být nejkrásnější!" Fakt dík, mami! 

A tak já, když mám něco udělat pořádně, musím u toho být krásná. Když jsem před mnoha a mnoha lety absolvovala svou první a zároveň poslední lekci aerobiku, musela jsem si napřed pořídit nádherný a stylový tyrkysový cvičební úbor, čelenku a štulpny. Věřte mi, bylo to neprodejné a obávám se, že ani v Armádě spásy se o to klienti nervali.

A tady původně následoval můj seznam všeho, co si na to focení obleču. Byl to můj záměr, jak oddálit plnění svého předsevzetí. Ale to by byl podvod na čtenářích a já bych přišla do pekla. Seznam jsem tedy smazala, ovšem první dva odstavce se mi tak líbí, že vás o ně nechci připravit, a tak jsem to nevymazala sakumprásk.

Tak, teď už víte, proč "Kočkozmat". Podívejte se, nalijme si čistého vína - já ten blog většinou píšu s předstihem, takže jsem s předstihem musela začít i s plněním té zatracené výzvy. Sakra pes, do čeho jsem se to zase uvrtala? Nezačala jsem v novém roce, ale už na Štědrý den. A kde je na Štědrý den nejvíc lidí? Přece v ZOO! Ovšem stejně jsem tam jít musela, neboť je to naše rodinná tradice.

Pro začátek jsem si zkoušela nastavení foťáku tak, abych byla pohotová. Nemůžu něco napřed vidět a pak na to ostřit - takhle prostě street fotku nepořídím. Takže můj foťák s ručním ostřením a objektivem 35  byl nastavený takhle :

1. Protože nebylo moc světla, nastavila jsem clonu 8. Při zaostření na 3m mi poskytla hloubku ostrosti od 2 do 10ti metrů, což mi stačí, blíž ke své oběti si zatím stejně netroufám.
2. Čas závěrky by byl ideální aspoň 1/1000, ale to už by vyšlo velké ISO a šum. Tak jsem fotila aspoň rychlostí blesku (ha ha - slovní hříčka) - prostě tou rychlostí pro synchronizaci závěrky s bleskem - v mém případě 1/180. Zpětně uznávám, že to byl ještě pořád moc dlouhý čas. 
3. ISO jsem nechala na automatice a vyšlo ve slušné hodnotě 640.

V rámci plnění své výzvy jsem pořídila asi padesát fotek, z nichž byla dobrá (dobrá je za 3!) jen tahle. A to hlavně díky té červené barvě, která se opakuje na více místech a také díky zpruzenému výrazu mladé slečny - patrně jí matka dala tu čepici, aby byla KRÁSNÁ! 

A výsledek? Postřeh jsem asi natrénovala, protože všichni členové rodiny, kteří tam byli se mnou, se divili, že ty tři santovské čepičky taky neviděli - a to je můj muž na té fotce s nimi!

Poznámka pod čarou : Já vím, že spousta z vás nefotí, ale chodíte sem spíš proto, že jste taky měli excentrický vztah s vlastní matkou. Nelamte si tedy hlavu s expozičním trojúhelníkem! (To jsou ty věci psané tučnou kurzívou.) Těm, kteří můj blog čtou kvůli focení, se naopak omlouvám za ten kočkozmatečný úvod.