lovec nebo sběrač?

"Lovci a sběrači byl rovnostářský typ společnosti, jež získávala většinu potravy prostřednictvím lovu a sběru. Mezi lovci byly podstatně zastoupeny i ženy. Byli to kočovníci, neboť se museli neustále přesouvat z místa na místo v důsledku vyčerpání lovišť a zdrojů. Vyprávěním příběhů se učili spolupráci a rovnosti." Tolik Wikipedie. Jestli vám to taky připomíná společenství pouličních fotografů, čtěte dál!

Pamatuji, jak jsem svého muže na každé dovolené vytáčela neustálým pojídáním lesních plodin. Zatímco on cílevědomě mířil k tatranským vrcholům, já jsem se přískoky zvolna posunovala od jednoho borůvkového keříku ke druhému. No, a přesně takhle já fotím na ulici. Sunu se líným tempem, oči na šťopkách, aby mi neuniklo žádné šťavnaté sousto. Pokud najdu zvlášť vydařenou borůvku, jsem štěstím bez sebe. Když se neurodí, nedá se holt nic dělat. Takže jsem typický sběrač!

Naopak takoví lovci si vyhlédnou příhodné místo, odhadnou jeho potenciál jakožto pozadí, jež se stane aktivní součástí jimi plánovaného příběhu a pak jen číhají, až se na scénu dostaví vhodná kořist. Abyste si lépe představili, co to může obnášet, dám vám názorný příklad:

Jeden z nejpopulárnějších street fotografů současnosti, Angličan Matt Stuart, si při jízdě metrem všimnul ve voze reklamního plakátu, na němž půvabná žena s prstem přes sešpulené rtíky dělá "pssst". Já, sběračka, bych si pomyslela :"Škoda, že pod tím zrovna někdo nespí", a vystoupila bych. Ale lovec Matt tím metrem jezdil dalších 10, ano, slovy deset hodin, až se dočkal svého vysněného spáče.

To je názorný příklad rozdílu mezi lovcem a sběračem, a také mezi Mattem Stuartem a Helenou Bezecnou. Na obranu sběraček nutno podotknout, že sice dotáhnou své koše domů už za bílého dne, ale pak až do nočních hodin ohřívají večeři svým partnerům, vracejícím se z lovu.

Nejen Spáče, ale i další zábavné fotografie si můžete prohlédnout na Mattových webových stránkách - https://www.mattstuart.com/ . Spáče najdete v záložce Fotografie/ Ranné práce.