řepy a pytlíci

Na fotkách z dětství většinou dělám grimasy. Divím se, že mě otec, vášnivý fotograf, nezabil. Když nedělám grimasy, pózuji jako dámička, kterou ze mě chtěla mít máti. Jelikož pózování v mém pojetí vypadá spíš jako opičení, divím se, že mě nezabila i ona. Věc se má totiž tak, že fotografování dětí je asi ta nejtěžší fotografická disciplína. Své o tom ví i fotograf pan Mráček z písničky Svěráka a Uhlíře "Edu vzali k fotografovi".

Děti uměla fantasticky fotit česká fotografka Dagmar Hochová. Její práce jsem obdivovala už v sedmdesátých letech, ale i dnes, o padesát let později jsou stále živé, nekonvenční a ve smyslu současné "street" fotografie také velmi moderní. Na jednu z jejích nejcennějších se můžete podívat zde : https://sbirky.moravska-galerie.cz/dielo/CZE:MG.MG_5389. 

Poněkud temnější a také kontroverznější dětské fotografie pořídila známá americká fotografka Sally Mann ve své vlastní rodině, v době, kdy jejím třem dětem ještě nebylo deset let. Všichni víme, že i šťastné dětství má své obsese, bolesti, podezření, náznaky a nepěkná tajemství. A přesně tenhle pocit jsem našla ve fotkách Sally Mann, na nichž všechno vypadá zdánlivě úplně ok, ale přece jen... Ostatně, přesvědčte se sami: https://www.sallymann.com/new-gallery-1.

Já sama, obávám se, jsem trestuhodně fotograficky propásla dětství svých dcer. Byla jsem s nimi tak intenzivně, ale na fotkách se mi nic z toho zachytit nepovedlo. Přesto jsem vděčná i za to málo, co se  zachovalo v rodinném albu, i když to má sakra daleko k oběma zmíněným dámám.

Naštěstí jsem od fotografického pánaboha dostala druhou šanci v podobě hned pěti vnoučat. Pracovně je nazývám hromadným označením Řepy a Pytlíci. Za více než desetiletí mezi námi vznikla velmi úspěšná symbióza - já se udržuji v pohybu, napětí a kondici, dětem musím stačit a do jejich světa musím doslova po kolenou. Řepy a Pytlíci tolerují můj objektiv v jejich talířích, postýlkách, tajných skrýších, dokonce ve vaně. Já jsem odměněna prostě tím, že mě berou a laskavě a s pochopením mě na sobě nechají trénovat. Oni jsou za ochotnou spolupráci každoročně honorováni objemnou obrazovou publikací, pochopitelně s názvem "Řepy a Pytlíci", kterážto připluje po moři až ze San Francisca! Můžou se spolehnout, že nezneužiji jejich důvěry a holá prdelka se tam objeví jen tehdy, když to slouží umění a dobré věci. 

I při fotografování dětí je statistika stejná, jako vždy - na pět tisíc cvaknutí ročně možná třistapadesát použitelných dokumentárních fotek. A mezi nimi, jako bonus, někdy i jedna trefa na okraj terče, v jehož středu trůní esa  Dagmar a Sally.