a teď fotografie trpělivá

Vždycky jsem byla strašně netrpělivá  a taky zbrklá, chtěla jsem mít všechno hned hotové a začít s něčím novým. Mít všechno teď hned. Trochu trpělivosti mě naučila až zahrada, ale takové zimní měsíce pro mě byly naprostým utrpením a abych si zkrátila čas do jara, četla jsem pořád dokola Čapkův Zahradníkův rok - bylo mi blízké, že na tom byl Čapek stejně a nepřipadala jsem si jako blázen.

Dávat si dohromady trpělivost s fotografováním mi připadalo absurdní. Přece něco vyfotím, vidím, že se mi to líbí, byla to legrační situace nebo krásné místo, tak jen to rychle upravit a šup s tím zatepla na Flickr.  A to by bylo, abych s tím všem, jak se říká, nenatrhla ... sako. Fotka je tedy na Flickru, ale už za chvíli je jasné, že s ní nenatrhnu nikomu nic. Druhý den ráno už ani mně samotné nepřipadá nijak zvláštní, večer už začínám vidět všechny chyby, kterých jsem se dopustila a nakonec fotku smažu. 

Tuhle situaci jsem zopakovala mockrát, díky své netrpělivosti a zbrklosti. Ale nakonec jsem se přece jen poučila a jestli máte zájem a řešíte stejný problém, řeknu vám, jak to dělám teď.

Když se vrátím z focení, prohlédnu si všechny úlovky ještě ve fotoaparátu a vyřadím ty, které jsou na první pohled nezajímavé a neostré. Potom je stáhnu z karty do počítače, udělám zálohu a jdu pryč, třeba vařit večeři. K počítači se vrátím až za pár dní a fotky důkladně prohlédnu. Pár je jich tak beznadějných, že je trvale smažu, některé jsou tak zvaně nevyhraněné, něco by na nich mohlo být, ale ještě mě nenapadá, jak se k tomu něčemu dobrat. A když mám štěstí, je tam jedna nadějná. 

Protože, jak říkám, jsem netrpělivá, tu nadějnou uložím do speciální kolekce a hned si ji upravím, jen abych si udělala radost. A postavím ji do fronty, kde čeká asi tak pět předchozích. A téhle frontě se skoro každý den věnuju. Někde poopravím ořezem kompozici, některou ztmavím nebo naopak zesvětlím, věnuji se detailům, nechtěným vadám, rámování, když jsem moc nespokojená, zkusím úplně jinou úpravu nebo fotku "odešlu" do čekárny - tam čeká, až mě něco napadne. Fotky ve frontě různě přeskupuji tak, aby na prvním místě byla ta nejlepší. A když je ten správný čas, asi tak jednou za dva až tři týdny, tu nejlepší, tu, co je zrovna první na řadě, pošlu na Flickr a zařadím ji do svého portfolia.

A věřili byste, že jsem zatím žádnou z těch fotek nesmazala ?