Pojem humanistická fotografie je v českém prostředí hluboce zakořeněn, a česká fotografická škola se jej drží, slušně řečeno, zuby nehty. I když ve světě je tento pojem spojován spíše s válečnou dokumentární fotografií, u nás je to něco jako tradice a rodinné stříbro. A z této tradice vychází i česká pouliční fotografie.
...ale nikomu je, proboha, neukazujte! Asi se vám to zdá jako blbost, jako téma hodné jen odlehčeného posledního prázdninového článku. Ale neodcházejte! Vysvětlím!
Když se mě před pár lety někdo zeptal, co fotím nejčastěji, odpovídala jsem, že "jenom rodinu". Měla jsem tím na mysli, že nejsem ani seriózní portrétní fotograf, ani věhlasný dokumentarista, že ode mě nikdo žádnou díru do světa nemůže čekat, protože zkrátka fotím jen tu svoji obyčejnou rodinu.
Jsou chvíle, kdy upřímně nenávidím Billa Gatese a Steva Jobse. Naopak zbožňuji Johannese Gutenberga, který zachránil to, co mi ti dva podělali!
Když o prázdninách trávím moře času s dětmi svých dětí, omládnu. Ne, že by to na mně bylo vidět. Spíš slyšet. Ochotně přejímám všechny jejich hlášky, protože je to mega hustý. Takže když jsem si přečetla letošní pravidla používání amatérských fotoaparátů na festivalu Colours of Ostrava, řekla jsem si, že je to velký špatný.
Ano, je to tak. Prožila jsem jeden den s fotografkou Alžbětou Jungrovou. Ale ona o tom neví...
Ne, nejsem hudebník, nerozumím hudbě, dokonce ani neznám noty. Ale miluju jazz. A co to má společného s pouliční fotografií? Možná mnohem víc, než se na první pohled zdá...
...o čem mám dnes psát. Sedím, hledím, v hlavě vymeteno, inspirace veškerá žádná. S focením jakbysmet. Chodím po městě, lidi nezajímaví, světlo stojí za pendrek, nikde se nic neodráží, nic nevrhá stíny. Teda vlastně odráží a vrhá, ale já to nevidím!
Ano, je to tak, jsem opožděná ve vývinu. Myslíte si, že kecám, protože je mi 67 a evidentně nejsem retardovaná. Ale já jsem prostě neabsolvovala jednu etapu dospívání a došlo mi to teprve teď!
Možná se pořád opakuji, ale čím dál tím víc jsem přesvědčená o tom, že dobrá fotka musí být vyfotografovaná srdcem. Jako příklad sem dávám tohle ostravské zákoutí.