tichá fotografie
Nevím, jak vy, ale já mám ze všech ročních období nejraději podzim.
Tenhle článek měl původně vyjít před týdnem, ale vzhledem k okolnostem se mi zdál nevhodný. Psala jsem ho ve vedru, těšila jsem se v něm na podzim a stěžovala jsem si, jak strašně se mi v létě nechce fotit. Pak přišel ten biblický déšť a já jsem článek odsunula. Původní text pokračoval takto:
Než přijde ten správný fotogenický podzim, prohlížím si ráda cizí fotky a hledám nové fotografy. Tedy nové pro mě. A tentokrát jsem našla islandskou fotografku Agnieszkou Sosnowskou.
Agnieszciny fotografie jsou příkladem kontemplativní tiché fotografie. Jsou to obrazy, které vás uklidní. Agnieszka o svém fotografování říká: "Fotím každý den. Nepracuji na žádných konkrétních projektech. Jen posedle fotografuji všechno, co je kolem mě."
Mám tiché fotky ráda a ráda je fotím - hlavně na podzim. Sama sebe velmi často "cenzuruji" tím, že za fotografie vhodné k publikaci považuji pouze ty kontrastní, okázalé a dynamické. Prostě takové, co na první dobrou a bez hlubokého divákova zamyšlení získávají mnoho lajků na sociálních sítích. Vím, že je to trapný, ale je to tak. Ale já sama mám nejraději právě ty tiché neokázalé fotky.
Většina z nás chce znát příběhy za obrázky, na něž se díváme. Ale u Agnieszciny práce mě napadlo, že je fajn si odpočinout a nepřemýšlet nad jejich významem nebo nad tím, proč a jak je udělala? Prostě se do nich jen ponořit.
Otevřená clona chápe, že nemůžeme všichni vyrazit za tichou fotografií na Island. Ono to ani není nutné. Což takhle vyčkat na příhodné tiché ráno, vzít si foťák a jít se chvíli toulat kolem domu? Nepřemýšlet nad ničím a jen tak se dívat a fotit...