foťte zimu!
Protože co když už nikdy nebude? Můžeme si v téhle klimaticky podivné době být jistí, že zase někdy nasněží? Nehledě na to, že zima je fantasticky fotogenická, zejména pro černobílou fotografii.
Já vím, venku mrzne, kouří se od pusy a ruce zebou, zvlášť, když v nich držíte foťák. Baterka toho sice v té kose moc nevydrží, ale to vy taky ne, takže vlastně o nic nejde. Když vycházíte z domu, připadáte si jako dobrodruh a jste v laufu. Když vám po chvíli zaleze za nehty, připadáte si jako zmrzlý chudáček a proklínáte celé tohle roční období. Konečně se vracíte domů, do tepla, pijete grog a stahujete fotky do počítače. K vašemu velkému překvapení jsou prostě skvělé!
Proč? Vysvětlení se nabízí - zima je čistá, tichá, kontrastní. To všechno se přece musí dostat i do vašich fotek. No, já vám nabízím ještě jedno vysvětlení. A to teorii ledového vína.
Ledové víno, jak ví každý dobrý piják, je sladké ze stresu. Hrozny na ledové víno se nechají zmrznout, což je ta nejhorší věc, která se ovoci může stát. Brutální zima vytlačí z hroznů veškerý cukr a dá vzniknout tomu nejsladšímu vínu na světě. A v tomhle paradoxu - největší zima dělá to nejlepší víno - se skrývá vysvětlení i těch našich skvělých zimních fotek. Jsme prostě odměněni za to strádání!
Přiznávám čestně, že tuhle brilantní úvahu o ledovém víně nemám ze své hlavy. Našla jsem ji v nějaké internetové diskuzi a tak se mi líbila, že jsem si řekla, že se o ni s vámi na Otevřené cloně jednak podělím a jednak se podle ní zachovám. Počkala jsem si na opravdu brutální mráz, teple jsem se oblékla, vzala si foťák, obula jsem si pohorky a vyšla na práh. Pod nohama se mi rychle prosmýkla naše kočka Róza. Jak rychle vyběhla, tak rychle se zase vrátila zpátky. A já?
Vyfotila jsem si Rózčiny sněhové manévry, uznala jsem, že je to kočka stará a moudrá, zavřela jsem dveře, vyzula pohorky a šla jsem si nalít sklenku ledového vína...
