kairos, bůh s foťákem
"Není pravda, že máme málo času. Pravdou je, že ho mnoho promarníme."
Seneca
Donedávna jsem nevěděla, že existují dva bohové času. Znala jsem jen Chronose, boha absolutního, plynoucího času. Toho času, co nás postrkuje od snídaně do práce, od práce do večeře, od narození do smrti. Tomuhle bohovi je úplně jedno, jak s plynoucím časem naložíte. Jestli ho prodrbete projížděním TikToku nebo naplníte fotkami jako Martin Parr. Prostě až dojde baterka vašim hodinkám, Chronos je odveze do sběrného dvora a je po ptákách.
Ale existuje ještě jeden bůh času - Kairos. Je to bůh příhodného okamžiku. Bývá zpodobňován jako pádící mladík, s bujnou hřívou vlasů nad čelem. Tak bujnou, že se přímo nabízí chytit ho za pačesy. Ale když zaváháte, Kairos kolem kolem vás prosviští a vy spatříte jen jeho v dáli mizející lysý zátylek. Jakmile promarníte příhodný okamžik, je zkrátka taky po ptákách.
Zatímco Chronos měří kvantitu času, Kairos se zajímá o jeho kvalitu. Všichni určitě znáte boha Kaira osobně, každému se patrně aspoň jednou stalo, že propásl ten správný okamžik. Ale mnoha lidem naopak Kairos pomohl. Nezmeškali jste například někdy vlak a díky tomu potkali někoho, kdo změnil váš život k lepšímu? Vlastně všechno, čemu říkáme náhoda, je jen kouzlo boha Kaira.
Kairos chce, abychom vzali život do svých rukou. Abychom si uvědomili, že úplně každá chvíle může být k něčemu příhodná. Kdo má Kaira za kámoše, ví, že se v každém okamžiku může něčemu naučit, něco pochopit, někoho poznat.
Otevřená clona si myslí, že Kairos by klidně mohl být patronem fotografů. Protože každý fotograf se bojí jen o jedno - aby nepropásl ten správný okamžik. Domnívám se, že Kairos běží tak rychle, že si zatím nikdo nevšiml, že má na krku foťák!