časosběr
"Časosběrem rozumíme vizuální záběry pořízené v relativně dlouhých časových intervalech a jejich zobrazení ve zrychleném tempu."
Wikipedie
Momentálně žiji časosběrem. Tedy ne, že bych se věnovala jednomu či více časosběrným projektům. Ale v duchu úvodní citace Wikipedie, v tomto období pořizuji své fotografie ve velmi dlouhých časových intervalech a jejich úpravy odbývám ve velmi zrychleném tempu. Postrádám totiž čas.
Zjistila jsem, že čas je velmi záludná veličina. Pominu holý fakt, že na vrcholu hory utíká čas rychleji, než v údolí. Tedy aspoň to tvrdí Einstein a přidává tezi, že čas může běžet tu rychleji, tu pomaleji v závislosti na tom, kde lidé jsou a jak rychle se pohybují. Já, ať jsem kde jsem, ať kmitám jako fretka nebo se ploužím jako lemra, pořád mi chybí čas! Čas na fotografování.
Jak já se každý rok těším na podzim! Slunce bude nízko, a ty dlouhé stíny! To se to bude fotit. Ovšem pak nízké slunce posvítí do rok nemytých oken a je vymalováno. Když umyju okna a sahám po foťáku, dlouhé stíny prchnou před náhle přístupným slunečním jasem a odhalí další zanedbané kouty. Jelikož souhlasím s Kateřinou Důrovou v tom, že "je-li příbytek poklizen, stává se pobyt v něm příjemnější a lépe se snáší", odložím foťák a pustím se do šurování.
Když je příbytek konečně poklizen, začíná advent, ve čtyři se stmívá a je po ptákách. Takže už chápete, že jsem momentálně sběratelkou času. Sbírám čas po troškách, tady ukradnu pár minut ze sociálních sítí, jindy si odpustím posezení u skleničky vína a nákupy odkládám až do stavu, kdy v lednici vypukne hladomor.
Možná jste si všimli, že Otevřená clona má podtitul "motivační a inspirativní blog pro fotografy". Teď se asi podivujete, co tady dělá tak demotivující a absolutně neinspirativní článek. Ale to jste na omylu! Copak nejste motivováni přijít na kloub tomu, proč na vrcholu hory stárnou lidé rychleji?
A tady je pár mých "ukradených" fotek z nedávné doby :