chvála podzimu
"Život začíná znova na podzim, když uvadne."
F.S.Fitzgerald
Pořád přemýšlím, co tím ten Francis Scott Fitzgerald chtěl říct. Docela to chápu v případě toho opravdového přírodního podzimu, kdy spadané listí a suché květy přes zimu zetlí a na jaře z nich profituje nový život semínek a oddenků. Ale podzim života? Tam bych to tak optimisticky neviděla...
Obraťme list! Mám ráda všechny roční doby, ale pro fotografa je podzim přece jen tím nejpříznivějším obdobím. Když nastoupí krásné babí léto, dá se být s foťákem venku od rána do večera. Není vám ani horko ani zima a slunce se pohybuje celý den nízko nad obzorem a kouzlí ty krásné dlouhé stíny a fantastické protisvětlo pro zachycení siluet. Pro toho, kdo fotí v barvě, je podzimní paleta nepřekonatelná.
Jestli máte, jako já, spíš sklon k černobílé melancholii, počkejte si na ranní mlhy, celodenní opary a rychle letící mraky. To všechno změkčuje světlo - a co víc si můžete přát!
Já jsem na sebe na podzim pravidelně tak trochu naštvaná. Vždycky, když začne babí léto, jsem sama sebou postavena před otázku : "Tak jak to vidíš letos, drahá? Zase se budeš od rána do večera činit na své zahradě nebo půjdeš fotit, jak sis loni slibovala?" Odpověď je vždycky stejná. Vím, že když si zarebeluju, budu se pak celou zimu ošívat nevolí při pohledu na zanedbanou zahradu. Což by perfekcionista mého ražení snad ani nepřežil.
Abych si to kompenzovala, jezdím každý rok fotit podzim do svých milovaných Jeseníků. Celý týden trávím v lesích a na hřebenech hor, které znám už od dětství. Za léta, co sem jezdím, se mi povedla pěkná řádka mlžných a melancholických fotek - podívejte se třeba sem.
Ale letos jsem se tu ocitla přímo uprostřed barevného podzimu, jsou to učiněné orgie kýče! Schválně se podívejte:
Otevřená clona s tím moc nesouhlasí, že je to teda fakt kýč, a když už to musí být, tak podle ní je nejkrásnější podzim v Oregonu. Čistě kecá, každý ví, že nejkrásnější podzim je tam, kde se vracíte do místa svého dětství. Že by to takhle myslel ten Fitzgerald?