difuzní světlo
"Vono difúzní světlo vám navodí víc atmosféry, než to sluneční. Ve slunci to je efekt, který někdy může vyjít a jindy nemusí. Ale v difúzním světle se vám věci projeví asi tak, jako byste si na ně mohli máknout."
Josef Sudek
Difuzní světlo je postrachem každého lyžaře. V difuzním světle ani nepoznáte, jestli jedete z nebo do kopce. Difuzní světlo vám totálně zmate mozek, obrátí žaludek naruby a uvede vás v paniku. Bojíte se, že v tom světle umřete.
Ovšem pokud nejste na lyžích, ale zato máte na krku foťák, je difuzní světlo něco, zač byste klidně život položili. Ano, když jsem viděla zdálky tohle difuzní světlo, běžela jsem k němu tak dychtivě, že jsem se málem přerazila o psa. O cizího psa.
Když se na fotku pořádně podíváte, dojde vám, jak to Josef Sudek myslel s tím "máknutím" - a jak to přesně vystihnul. Opravdu máte pocit, že byste si všechny druhy světla, přítomné právě teď na malém kousku trávníku v parku, mohli osahat. Možná si i kousek utrhnout a vzít domů na památku.
Difuzní světlo není k mání každý den, je to docela vzácná komodita. Najdete ho ve chvílích, kdy mlha pomalu sedá a slunce už už vykukuje. Nebo po dešti, chvilku před tím, než se na nebi objeví duha. Za zamlženým sklem, v orosené sklenici, v postřikovačích trávníků. Za podmračeného dne, kdy mraky tak akorát propouštějí trochu rozptýlených slunečních paprsků. V pokoji se zataženou záclonou nebo se světlem odraženým od bílého stropu.
Difuzní světlo svědčí portrétům a přirozeným a tichým fotografiím. Možná namítnete, že nejjednodušší je mít po ruce různé pomůcky - softboxy, bílé deštníky nebo difuzní panely. To je pravda, ale ruku na srdce - když s tímhle vším půjdete do parku, bude to pořád ještě ta správná kontemplativní foto procházka?
Otevřená clona vám chtěla tímhle článkem hlavně připomenout, že tento týden ve středu 17.3.2026 uplynulo 130 let od narození Josefa Sudka. Možná vás ani nenapadne, že tu svěží úvahu o difuzním světle vyřknul někdo z tak dávných časů.