hody hody doprovody
"Každý nový začátek pochází z konce nějakého jiného začátku."
Seneca
Máme Velikonoce, svátky jara, vajec, jehňat, zajíčků, čokolády, alkoholu a nových začátků. Nebudu tady otvírat starou při, zda bylo první vejce nebo slepice. Mohli bychom se pohádat a to by se na Velký Pátek nehodilo, neboť "je to den přísného půstu, ticha a rozjímání, kdy by se lidé měli vyhnout hluku a hádkám."
Asi se shodneme, že aby mohlo začít jaro, musí napřed skončit zima, která ovšem taky někdy začala - viz Seneca v úvodu. Teď, když píšu tenhle článek (v předstihu, protože Velikonoce!!!), to vypadá, že to zima letos ani nějak nemá v úmyslu. Smrtná neděle už byla, všechny Morany byly potupně naházeny do vody, ale já stále topím v kamnech a vařím grog.
Možná se zima urazila. Taky bych se urazila, kdyby mě pořád všichni tak teatrálně zapuzovali. Přesto hlavně kvůli nám zima zatím odráží všechny nástrahy klimatické krize. Nabízí nám ještě pořád bílé dny, husté chumelenice, zmrzlé květy na oknech, křupavý led a obláčky zhmotnělého dechu - a my nevděčníci pořád jen meleme o jaru a těšíme se na bláto, záchvaty alergické rýmy, slimáky, klíšťata a nesnesitelné vedro.
Jasně, přeháním, ale chtěla jsem vám jen naznačit, že všechno je vlastně otázkou našeho osobního postoje, naší soukromé volby. Ráda bych vám dnes představila fotografku Elizabeth Sanjuan, která se jednoznačně postavila na stranu zimy a vytvořila úžasné fotografie z japonského ostrova Hokkaido. Možná, že když se jimi necháme okouzlit, usmíříme tím zimu a jaro konečně začne.
Otevřená clona vám všem přeje krásné Velikonoce. A taky nadhled a otevřenou mysl, která pro vás ze všech životních situací vymáčkne jen to nejlepší.