tramtadadá...

...na Otevřené cloně nastává námi tak dlouho očekávaný okamžik - vyhlášení vítěze Hry o Moříčko. I když to nakonec vlastně nedopadlo jako hra, ale jako sociologický průzkum, jenž mi tedy řádně srazil hřebínek. Vlastně jsem si chvíli připadala ne jako autorka blogu, ale jako podomní obchodník s laciným zbožím, na něhož všichni už zdálky volají, že nic nechtějí. Tak díky, že jste na mě aspoň nepoštvali psy ... 

Totiž z 95 ti lidí, kteří klikli na článek, se hry zúčastnili jen 3! A to jsem ještě jednoho musela vyřadit, poněvadž to byl můj muž a Moříčko už má doma. Mělo to jednu výhodu, a sice, že jsem se obešla bez notáře.

S ohledem na omračující počet účastníků a také na sociální spravedlnost a genderovou vyváženost, jsem se rozhodla přihodit ještě jednu knihu včetně slibovaného dárečku. A kdo jsou tedy oni šťastlivci? Jedno podepsané Moříčko a pytlík plný překvapení poputuje k Evě Mickové a stejná sada zamíří za Tomášem Doškem. Shodou okolností jsou to právě oni, kdo mi poskytují cennou zpětnou vazbu a nezištnou podporu na Instagramu, za což jsem jim neskonale vděčná! A také jim děkuji za to, že si udělali čas a zamysleli se nad tím, čím je pro ně fotografie. Jejich odpovědi jsou inspirativní a s jejich svolením je použiji v některém z budoucích článků. 

Výhercům gratuluji a doufám, že jim knížka udělá radost. O nic jiného v téhle hře vlastně ani nešlo...

... a my obraťme list

Blíží se Dušičky a vy jistě tento víkend budete navštěvovat hřbitovy, zapalovat svíčky a vzpomínat na lidi, kteří vás opustili. S něčím jste se vyrovnali, s něčím se nevyrovnáte nikdy. Vzpomínat se dá různě, s láskou i s hořkostí, smutně i vesele. I já jsem letos vzpomínala na svého strýce, který měl v mém životě pevné místo a v mém dětství představoval takový racionální maják uprostřed mé emočně rozbouřené rodiny.  

Moje vzpomínka je zde : https://www.helenabezecnaphoto.com/projects/for-my-dead-uncle/ .

Přeji vám všem krásný víkend!