"každý fotograf se může nazývat umělcem,
ale ne každý umělec se může nazývat fotografem."
Charles H.Traub
Máme Vánoce a já bych vám ráda dala nějaký dárek. Prý je žádoucí poskytovat na blogu dobré rady. Já osobně nemám ráda, když mi kdokoliv radí. A sama jsem se během stárnutí klopotně odnaučila nevyžádané rady poskytovat. A přece cítím, že nejlepším dárkem by byl soubor opravdu užitečných rad.
Dnešní úvodní citát pochází z pera mého oblíbeného fotografa a filozofa, pana Charlese H.Trauba. Už jsem se jím inspirovala v článku "kurátor je ... . A tak to s tím vánočním dárkem vyřeším šalamounsky. Vyberu a zabalím vám do úhledného balíčku pár Traubových rad o tom, co nedělat, pokud se opravdu chcete nazývat umělcem. Tady je máte:
Nefoťte dospívající dívky, které bez výrazu sedí na svých postelích .
Nefoťte dospívající dívky, které bez výrazu stojí v polích, na plážích nebo v kalužích vody.
Nefoťte teenagery, zejména shromážděné na koupališti, kteří vypadají deprimovaně a opuštěně.
Nefoťte jídlo, které jste už snědli.
Nefoťte jídlo, které se právě chystáte sníst.
Nefoťte autoportréty, na nichž se zádumčivě díváte z okna.
Nefoťte žádné předměstské domy s dětskými hračkami na prázdném trávníku.
Nefoťte rezavá auta, rezavé cedule, rezavé mosty, a vůbec - nic rezavého.
Nefoťte trhliny na popraskaných chodnících, a to zejména záběrem shora.
Nefoťte staré knihy, hromady knih, roztrhané knihy a knihovny obecně.
Nefoťte strohé portréty na bílém pozadí, černobílé ani barevné.
Nevytvářejte abstraktní asambláže z odpadků, starých fotografií anebo nových fotografií.
Nevysvětlujte fotografii více než deseti slovy, jinak se nejedná o fotku, ale o ilustraci.
Otevřená clona vám všem přeje krásný a úspěšný nový rok. Přeje vám, abyste se s čistým svědomím cítili jako umělci, i když jste třeba párkrát vyfotili něco rezavého. Přeje vám, aby vám fotografování i nadále přinášelo radost a uspokojení. Přeje vám, abyste se nebáli vyfotit i deprimovaného teenagera v bazénu, když to uznáte za hodné zvěčnění. Přeje vám, abyste kašlali na všechny rady a byli opravdu svobodní. Nejen v tvorbě, ale hlavně ve svém životě. Třeba jako já:
