koleda s blbcem
"Blbost kvete a šíří se."
Jiří Sádlo
Tak jsem si na advent pořídila audioknihu "Kniha radosti", v níž spolu Jeho Svatost Dalajláma a arcibiskup Desmond Tutu rozprávějí o laskavosti, soucitu a pochopení. O tom, že když nás na dálnici někdo riskantně předjíždí, nemáme se naštvat a vynadat mu do kreténů. Máme ho politovat, poněvadž má ke spěchu patrně velmi vážný osobní důvod, například rodící manželku.
Řeknu vám, je to povznášející poslech a člověka to úplně nabíjí energií konat dobro a být laskavý. Začnete chápat smysl těch záhadných bilboardů, co hlásí do světa : "Nechť jsou všechny bytosti šťastny!"
Naplněna láskou k celému světu, s koledou ve sluchátkách a s foťákem, jsem se vydala na procházku. Cestou okolo polí jsem si všimla vzdáleného remízku, odkud se ozýval hlasitý křik vrabců, poletujících mezi trnitými keři. Zrovna vykouklo nízké zimní slunce a keře krásně osvětlilo. Vytáhla jsem foťák a začala komponovat tu božskou scénu.
"Co fotiš?", ozval se za mnou typický ostravský dialekt. Na dvorku nevábného stavení stál chlápek v montérkách. Rozhlédla jsem se, opravdu mluvil ke mně. "Prosím?", otázala jsem se nevěřícně a polkla repliku o tykání. "Povidám, co tam fotiš?" "Tamty hezké keře. Vám to vadí?", zeptala jsem se mírně a pořád nevěřícně. "Jo, vadí. TO JSOU MOJE KEŘE!!!".
Během vteřiny se mi všechno spojilo - koleda, Dalajláma, arcibiskup, advent, slunce, křik vrabců. Ale než mě mohla zaplavit všeobjímající láska a odpuštění, moje amygdala vyhodnotila celou situaci jako ohrožení a zavelela k útoku. "No tak aby ses neposral!", zvolala jsem mocným hlasem a hrdě odkráčela středem za chlápkova rozčileného nadávání a poskakování po dvorku.
Podívejte, laskavost a soucit jsou krásné a potřebné vlastnosti. Ale jak se píše v geniální knize "Přestřelka" Jana Procházky : "Slovo je někdy ventil."
Otevřená clona vám všem přeje krásné, laskavé, pokojné a soucitné Vánoce! Samozřejmě bez blbců.