kouzlo hledáčku

Miluju kukátka, kaleidoskopy i ty legrační televizorky pro panenky, v nichž si moje malé dcery cvakáním přehrávaly pohádku o Šípkové Růžence. 

Všechna tahle zařízení vás totiž umí odizolovat od vnějšího světa a přenést někam úplně jinam. Určitě si všichni pamatujete na prohlížečku stereo kotoučků, v níž byl ten zvláštní vnitřní svět dokonce prostorový. Za mých studentských let se prodávaly v trafikách po Praze stereo kotoučky nejen s českými hrady a zámky, ale i s kýčovitými dobovými akty. Takový malý český socialistický Playboy. Ale já se nejvíc pamatuju na stereo kotouček s prvním přistáním člověka na Měsíci. Mamce jej tenkrát poslal bývalý kolega, který emigroval do Ameriky. Cvak cvak - a byli jste ve vesmíru.

Mého tatu to tak nadchlo, že si v zaměstnání od brigády socialistické práce půjčil stereo foťák Meopta Stereo-Mikroma i s řezačkou, nakoupil prázdné rámečky a několik let dokumentoval naše rodinné dovolené. Až o jedněch prázdninách nechal můj bratr tenhle raritní fotoaparát viset na klandru na hranicích mezi Polskou lidově demokratickou republikou a Německou demokratickou republikou, kde ho ukradl patrně nějaký soudruh. A bylo po kotoučkách, otec musel ztrátu brigádníkům uhradit a už si od nich nikdy nic nepůjčil.

Ale to jsem dost odbočila. Chtěla jsem jen vysvětlit, proč ráda fotím s hledáčkem. Protože když fotím mobilem nebo foťákem s náhledem přes displej, nemůžu se pořádně soustředit. Paradoxně mě ruší to, co fotím. Ta reálná scéna je moc realistická a nemá žádné kouzlo. Je rozlehlá, hlučná a neklidná, strašně mě rozptyluje.

Když se dívám do hledáčku, octnu se v jiném světě, kde je ticho a klid. Moje hlava vnímá jen ten obraz, má chuť a čas hezky jej zarámovat a zkomponovat. Hledáček umí z hlučné ulice extrahovat poetický moment, vytáhnout z davu lidí zajímavou tvář. Za hledáček se v tomhle případě dá považovat i vrchní výklopná část dvouokých zrcadlovek, víte, jak do toho koukala Vivian Maier. A taky výklopný LCD displej moderních foťáků. Protože fotografovanou scénu vidíte obklopenou úplně nesouvisejícím prostředím, většinou chodníkem pod svýma nohama.

Otevřená clona úplně slyší, jak vám v hlavě šrotuje otázka, jaký má tenhle článek praktický přínos. Proč by všechno mělo být praktické? Zvlášť věc, která je svým způsobem kouzelná? Ale přece jen jeden praktický přínos hledáčku existuje:

 "Když fotografujete s hledáčkem, máte fotoaparát pevně přitisknutý k obličeji, což vám poskytuje dodatečnou oporu a zaručuje větší stabilitu obrazu."

Prostě to nemáte rozmazaný. A to je dneska všechno...

předchozí článek - o stromech