lepší vyhořet
Asi jsem si jen potřebovala odpočinout. Asi jsem jen tak trochu vyhořela. Ale rozfoukala jsem uhlíky a teď jsem zpátky!
Odpočívala jsem dost dlouho, skoro osm měsíců. Ale nemyslete si, že jsem se jen tak poflakovala. Splnila jsem si svůj sen a vlastním nákladem jsem vydala knihu "Dokonalé dny", tak trochu inspirovanou stejnojmenným filmem Wima Wenderse. Tahle kniha je zamýšlená jako dárek mým nejbližším a přátelům. Některé z těch blízkých přátel jsem našla právě díky Otevřené cloně. Ta knížka je svým způsobem speciální a proto ji nedávám k dispozici ke stažení v pdf.
Ale aby vám to nebylo líto, můžete si místo toho stáhnout mou další knihu Vidět Neapol . Fotky jsem pořídila letos na jaře při cestovní dovolené v Itálii. A skoro žádná z nich není nikde jinde k vidění.
Některé moje fotografie se letos dostaly na výstavy v New Yorku, v Kostarice a v Brazílii.
Jak říkám, neflákala jsem se. Přesto jsem se čím dál častěji přistihla při tom, že se moje myšlenky točí jen na dvou tématech :
- Co bych asi tak dneska mohla uvařit?
- Kdy bych asi tak mohla eventuálně umřít?
Když se v mé knihovně nějak ocitla kniha "Stárnutí jako duchovní praxe", trochu mě to znejistilo. A když jsem v noci na dnešek nemohla spát, zastesklo se mi tom, jak jsem před časem za bezesných nocí vymýšlela témata na články a chodila si je zapisovat do koupelny, abych nerušila svého muže. A došlo mi, že psaní Otevřené clony řádně rozsvěcelo mé dny a že se mi po něm stýská.
Otevřená clona si na závěr dovolí jedno moudro z vlastní hlavy :
Lepší vyhořet, než vyhasnout!