lidský faktor

Tak teď si asi říkáte, o čem to bude. Lidský faktor ve fotografii jsme přece my sami, a to by nebylo téma na blog, ale na pořádně obsáhlé filosofické pojednání. Ale nebojte se, bude to jen stručná úvaha o lidském faktoru - ne ve, ale na fotografii.

Mám ráda fotografie Laurence Boucharda https://www.eyeshotstreetphotography.com/laurence-bouchard/. Řekli byste - asi Francouz, ale je to Angličan, trvale žijící v Japonsku. A mnoho z vás možná povzbudí, že když Laurence začal fotografovat v roce 2009, poté, co se přestěhoval do Tokia, fotil jen a pouze na iPhone 7. Později si pořídil i fotoaparát Sony, ale telefonu zůstává i nadále věrný. Tolik pro zavilé odpůrce fotografování mobilem. Já to s mobilem neumím, ale Laurencův styl pouliční fotografie je mi velmi blízký. 

O Laurenci Bouchardovi se často píše, že ve svých fotografiiích poukazuje na osamělost člověka ve velkoměstě. A co na to říká sám Laurence? Laurence není sociolog, ale fotograf. Na nic si nehraje, a proto vám prostě řekne, že fotka vypadá mnohem zajímavěji, když se na ní objeví člověk. Tedy lidský faktor - abychom se drželi tématu. 

Co Laurencovi závidím? Jednoznačně Tokio! Myslím, že najít si v Tokiu zajímavé místo, jež má kompozici, světlo a rytmus a pak si chvilku počkat na náhodného kolemjdoucího, bude celkem brnkačka. Ale zkuste si to samé v brownfieldu v Ostravě. Garantuji vám, že se načekáte!

Stejně jako já, když jsem v téhle uličce strávila skoro hodinu a nedočkala se vůbec nikoho. A tak jsem položila foťák na zem, nastavila samospoušť  a otočila se k celému tomuhle zatracenému brownfieldu zády. Ta fotka si prostě říkala o lidský faktor!