má to příběh?
"Stejně jako poezie, i fotografie má s vyprávěním jen zřídka úspěch. Podstatný je hlas (nebo "oko") a způsob, jakým tento hlas skládá dohromady fragmenty, aby vytvořil něco jemně celistvého a krásného."
Alec Soth
Autorem dnešního citátu je fotograf Alec Soth, člen Agentury Magnum a vypravěč poutavých fotografických příběhů. Ty příběhy si můžete "přečíst" na jeho stránkách v záložce "Projects".
Je to tak, dnešnímu světu vládne vyprávění příběhů. Ať už pečete makronky nebo šijete boty, bez pořádného příběhu toho moc neprodáte. V dřívějších, lépe řečeno dávno minulých dobách, usilovali fotografové o příběh vyprávěný v jedné fotografii. Královnou těchto příběhů pro mě navždycky bude Vivian Maier, speciálně tahle nebo tahle nebo tato její fotografie.
Dnešní doba je jiná. Fotografové si vyberou téma, někteří si dokonce napíšou scénář, sestaví si seznam věcí, lidských typů a míst, která budou v tom příběhu hrát a potom cílevědomě chodí, fotí a odškrtávají položky ze seznamu. Protože dobrý fotografický příběh musí popsat místo, kde se děj odehrává, uvést na scénu postavy, které v něm hrají a obdařit je charaktery, neměl by samozřejmě opomenout rekvizity. Nic světoborného, takhle napsáno to vypadá úplně jednoduše.
Ano, nafotit fotografický příběh tak, aby si ho někdo všimnul a nabídl vám jeho publikování nebo výstavu, je prosté. Asi jako natočit oscarový film nebo napsat celou ságu o Harry Potterovi.
Otevřená clona vám dnes doporučí jen jedno - přečtěte si znovu úvodní citát, prohlédněte si ještě mockrát příběhy Aleca Sotha a pokud máte kolem sebe silné téma, jděte do toho. My ostatní si vezmeme foťák a spolehneme se na náhodu a příběh, ukrytý v jedné jediné fotce.