moje neškodná obsese
"Na lidech je vždycky chyba někde jinde než v tom, že jsou děsní: mají poruchu socializace nebo jsou emočně nestabilní nebo tak něco."
John Green
Ano, přiznávám, občas jsem emočně nestabilní - ale předpokládám, že v tomto ohledu jsme na tom víceméně všichni úplně stejně. Moje neškodná obsese spočívá v tom, že nesnáším věci, které jdou šejdrem. Doma vstávám od jídla, abych narovnala obraz visící nakřivo. Židle u stolu musí být v lajně, jinak se mi navaluje. Koberec našikmo mi dokáže zvednout tlak. Když můj muž postavil nakřivo kompostér, byla jsem melancholická tak dlouho, dokud ho nepostavil znovu a rovně.
Ne, že by na čemkoliv z toho záleželo! Ale já to tak prostě mám a asi s tím umřu. Takže doufám, že mě do rakve nešoupnou ledabyle! Ale to jsem odbočila. S touhle poruchou vás jistě nepřekvapí, že první tlačítko, jež mačkám při úpravě fotek, je "Upright". Je to tak. Předpokládám, že každý normální fotograf řeší mírné doladění expozice, někde něco trošku ořízne, možná přidá kontrast - a jde od toho. Ne tak já. Tohle všechno dělám samozřejmě taky, ale až poté, co si fotku náležitě srovnám do latě.
Ovšem, že jsem to ze zvyku udělala i u dnešní ilustrační fotky, ale rychle jsem to vrátila zpátky - některé snímky jsou postaveny právě na kouzlu perspektivy a sbíhavosti linií.
Nevím, jak to máte vy, ale předpokládám, že tahle funkce se obecně moc často nepoužívá. Kromě toho, tenhle neduh můžete podchytit už při focení - skoro v každém fotoaparátu si můžete nastavit pomocné vodící linie, abyste udrželi vodorovný horizont a aby vám domy nepadaly. Fajnšmekři si můžou pořídit speciální objektiv "tilt-shift", s nímž dokážou i jiné kousky, než jen korigovat perspektivní zkreslení.
Otevřená clona by si tipla, že většině z vás je tahle záležitost celkem ukradená. Máte jistě dost práce se svými vlastními obsesemi. Tak se aspoň podívejte, co všechno umím narovnat: