nečiň druhým...

04.11.2022

...co nechceš, aby oni činili tobě. Přeloženo pro fotografy : "Nefoťte ostatní tak, jak byste sami nechtěli být fotografováni."

z archivu mých přátel :)
z archivu mých přátel :)

Jsem žena, a jako taková mám o sobě poněkud lichotivě zkreslené představy. Ale potom se vidím na fotce a konfrontace s realitou bývá někdy velmi bolestivá. V lepším případě se domůžu okamžitého smazání dotyčné fotky, v tom horším jde moje parodie "do světa". Tisíckrát si můžu opakovat, že je to každému jedno. Ale mně to prostě vadí.

Navíc jsem přiměřeně empatická, takže si dovedu představit, že většina ostatních lidí je na tom stejně, a to včetně bezdomovců. Ono se to tak nějak nabízí, vyfotit je a pak jejich bídu prezentovat jako sociální dokument. Ale když si představím sebe na jejich místě, nesnesla bych, aby mě kdokoliv cizí fotil. Pokud by to ovšem nebyl někdo jako Jindřich Štreit https://www.jindrichstreit.cz/gallery/a-coeur-perdu/, který ALE předtím na té ulici se mnou a ostatními nějakou dobu pobýval a dokázal nám, že ho opravdu zajímá náš osud. Asi všichni vnímáme ten rozdíl, že ano? 

A takových situací se na ulici nabízí hodně - tlustá paní se cpe hamburgrem, vyčerpaná a utahaná matka za sebou vleče usoplené ubrečené děcko, opilý chlapík podpírá dům, dáma v letech s výrazným mejkapem  pluje ulicí v neonovém outfitu a ilustruje rčení mé babičky "zezadu lyceum, zepředu muzeum" , Ale co když jsou všichni jen obyčejně nešťastní? Mám s tím zkrátka problém. Asi opravdu nejsem na pouliční fotografii stavěná. 

Anebo si musím vybrat jiný druh pouliční fotografie. Přijmout a prezentovat, že ulice je ulicí, i když je prázdná, že člověk je člověkem nejen tváří v tvář, ale i zezadu. Ukázat, že i ošklivost v sobě skrývá jistý půvab a poezii a že lidé nejsou trapní, ale  jen tak nějak po svém zajímaví  Proto jsou moje pouliční fotografie takové, jaké jsou. Pro někoho laskavé, pro jiného poetické, možná špatné, málokdy dokumentární, určitě ne kritické.

Co vím určitě, že by mohly být mnohem lepší. Ale to je vlastně dobrá zpráva - ještě se toho mám hodně co učit a být pořád "na cestě"...