něco pro povzbuzení
"Srovnávání je zloděj radosti."
Theodore Roosevelt
Je to už pár let, co jsem se tady vyznala ze své antipatie k městu mého dospívání - k Olomouci. Od té doby jsem zase trochu zestárla a stala se malinko smířlivější a shovívavější. A tak jsem se minulý týden docela těšila, že si v Olomouci zajdu do krásně opraveného Červeného kostela na výstavu fotografií Jindřicha Štreita "ÉVORA 2025".
Záměrně nedávám žádný odkaz na Jindřicha Štreita. Protože, ruku na srdce, Jindřicha Štreita zná každý. Viděla jsem dvě výstavy jeho fotografií, viděla jsem o něm dokumentární film, slyšela jsem mnoho rozhovorů, jež poskytl. Jeho fotografie mě vždycky chytly za srdce, s jeho myšlenkami souzním a jeho vystupování z něho dělá jednoho z nejsympatičtějších českých fotografů.
Takže si dokážete představit, jak natěšená jsem vstoupila do výstavních prostor. Tam jsem se rozhlédla a hned jsem zase vyšla ven, abych se na plakátě ujistila, že je to opravdu výstava TOHO Jindřicha Štreita. Byla. Ale úplně jiná, než jsem čekala.
Na první pohled mě překvapilo, že fotografie byly barevné. A na ten druhý, že byly doslova popisné. Nevyprávěly žádný příběh. Byl to popis sympatických zaměstnanců jedné pěkné univerzity v jednom pěkném portugalském městečku.
Přísahám, že ačkoli někdy některým fotografům závidím, nikdy, opravdu nikdy se s žádným nesrovnávám. Ale teď, s Jindřichem Štreitem, jsem se bezděky srovnávala. Takových idylických popisných fotek pěkných míst a sympatických lidí nafotím na každé dovolené desítky a myslím, že vy všichni taky. Neobyčejný fotograf prostě jenom dostal obyčejný úkol a zhostil se ho se ctí. Se stejnou ctí, s jakou bychom se ho zhostili my, obyčejní amatérští smrtelníci.
Otevřená clona tímhle chce říct jen to, že si pana Štreita nesmírně váží. Pokud se chcete seznámit s univerzitou v portugalské Évoře, jeďte do Olomouce do Červeného kostela. Jestli chcete jet na výstavu Jindřich Štreita, počkejte si raději na nějakou další.