odešla další legenda
"Budu fotit, dokud nepadnu."
Ian Berry
Před necelými dvěma týdny odešel do fotografického nebe fotograf Agentury Magnum s pořadovým číslem 13 - Ian Berry. Tady si můžete přečíst celý jeho fotografický životopis, prohlédnout si jeho stěžejní ikonické fotografie a inspirovat se jeho principy, jimiž se při práci řídil.
Zdánlivě odbočím - nedávno jsem poslouchala rozhovor s dvaasedmdesátiletým maratónským běžcem. Popisoval svou cestu k dálkovému běhání, své tréninkové zvyklosti i detaily jako třeba způsoby dýchání. Ale úplně nakonec řekl, že kdyby k běhání necítil vášeň, asi by se mu do toho moc nechtělo.
Myslím, že tak je to se vším. Ne všichni jsme si za svůj život vypěstovali takové návyky, které nám i ve vysokém věku umožňují vrcholově sportovat. Ale spousta z nás si uchovala vášeň - pro psaní, malování, pletení ponožek, pěstování anglických růží nebo pečení dortů. Anebo pro fotografování. To všechno jsou činnosti, které můžou naplnit nejen vaše dny, ale měsíce a roky, nebo taky celý život.
Tak, jako fotografování naplnilo život Iana Berryho, který zemřel v 92 letech a jen před třemi lety vydal svou poslední knihu "Water" , která vznikla jako dlouhodobá studie vztahu člověka k vodě a životnímu prostředí. Ian Berry za svého života nafotil mraky dobrých a silných fotografií, z nichž mohl kompilovat a skládat další knihy - a ty by šly na dračku. Ale jeho vášeň pro fotografování by zatím chřadla. A tak ještě na prahu devadesátky cestoval a fotografoval.
Otevřená clona je všemi deseti pro fotografování! (Asi i proto, že neumí plést ponožky). Focení je totiž činnost, kterou můžete při troše štěstí a s velikou vášní provozovat až do smrti. A můžete být mnohem výmluvnější a opravdovější, než když jste byli mladí. Vaše životní výhry i prohry, ale hlavně ta vášeň, totiž hrají pro vás!