il dolce far niente
"Nepodceňujte hodnotu nicnedělání, toho, že jen tak jdete, posloucháte věci, které nemůžete slyšet, a s ničím se netrápíte."
A.A.Milne
Miluju Itálii. miluju Italy a miluju jejich krédo - Il dolce far niente - sladké nicnedělání. A přitom jsem celá léta žila v přesvědčení, že to je ztráta času. Naše společnost totiž stojí pevnýma nohama na produktivitě. Produktivita je božstvo, jemuž je záhodno obětovat to nejcennější co máme - náš čas.
Víc a víc sami sebe organizujeme, pořizujeme si kalendáře, diáře, aplikace, oznámení, nevydržíme chvilku v klidu a pro sladké nicnedělání nepoužíváme ten mazlivý originál, ale řízné české "čumět do blba." Měli bychom se ale raději řídit radou Karla Čapka : "Je třeba jisté lenosti k plnému ocenění života."
Není špatné se občas zastavit a nic nedělat. A není špatné jít občas ven bez fotoaparátu. Nedávno jsme s mým mužem podlehli náhlému impulsu vyjít si spolu na krátkou procházku. Byli jsme na místě, které neznáme a chtěli jsme se tam porozhlédnout s pocitem, že jsme "jako" na dovolené. Byl to tak rychlý nápad, že jsem si ani nestihla zaběhnout pro foťák.
Vystoupali jsme na krásnou louku, kolem nás malebná krajina Českého středohoří, nad hlavou modrá obloha s bílými mraky, vysoko nad námi kroužila volavka. Kýč jak bič! Instinktivně jsem hmátla po foťáku a chvilku zalitovala, že ho nemám. Ale pak jsem si uvědomila, jak je to příjemné, jen tak jít, nebýt ve střehu, užívat si klid a občas kouknout na svého muže a vidět, jak moc se mu tahle procházka se mnou líbí.
Bylo to krásné a možná na to zapomenu, protože z toho nebude žádná fotka. Ale spíš si myslím, že ten pocit zůstane někde ve mně schovaný a až ho budu potřebovat, jako když ho najdu. Možná, kdybych šla tak, jako většinou chodím - s foťákem na krku a pár metrů za svým mužem, měla bych jen fotky nějakého hezkého místa, ale ten pocit by chyběl.
Otevřená clona si taky myslí, že nemusíme být všude a všechno zaznamenat. Že aspoň na pár místech a s milovanými lidmi bychom měli jenom být a nic nedělat.