vybavení jako druh prokrastinace
"Troufám si říct, že pro mnohé je nový fotoaparát pohodlnou a drahou odbočkou od skutečné práce na sebezdokonalování. Je mnohem snazší zadat číslo kreditní karty, než strávit čtyři hodiny v dešti zvládáním kompozice."
Neil Arthus
Myslím, že žádný správný blog o fotografii se nemůže vyhnout tématu GAS - "Gear Acquisition Syndrome" - neboli posedlost neustálým nákupem nové techniky a vybavení. Což je ovšem význam slangový a přenesený. Ten opravdový syndrom GAS (všeobecný adaptační syndrom) je model reakce našeho těla na stres.
Myslím, že to spolu souvisí. Pokud mě stresuje moje nedostatečnost například v oboru fotografie, mohu reagovat (a často také reaguji) nákupem nové (rozuměj lepší) techniky. Čestně se přiznávám, že v tom lítám taky. Respektive lítala jsem a doufám, že už jsem z toho venku.
Během poměrně krátké doby se mi podařilo nasyslit tři opravdu kvalitní fotoaparáty. Omlouvala jsem to "sběratelstvím" a dokonce jsem si připravila půdu i pro další nákupy. Mám totiž pět vnoučat a dva by neměli co podědit! To přece nemůžu dopustit! Ale teď už tuším, že dopustím...
V rámci minimalismu jsem se letos zbavila hodně nadbytečných věcí, ale své tři foťáky jsem si nechala. Abych to ospravedlnila, začala jsem je opravdu všechny používat a pravidelně střídat. Výsledek? Velký špatný!
Přecházela jsem z jednoho menu do jiného, i když podobného, takže jsem se dopouštěla chyb v nastavení. Když jsem potřebovala rychle reagovat, trvalo mi celé věky uvědomit si, který ten krám mám zrovna v ruce - a fotka v čudu. Měnila jsem i způsoby zaostřování, což se projevilo nebývale vysokým množstvím totálně nepoužitelných fotek. Zapomínala jsem, na které kartě mám co vyfocené, co už je stažené v počítači a úplně jsem si rozhodila své pracně zaběhnuté workflow. A ano, taky jsem přeformátovala kartu, kterou jsem ještě nestáhla do počítače. Stručně řečeno, vyrobila jsem sama sobě neskutečný bordel. A z bordelu je stres, a jsme zase na začátku.
Asi je něco pravdy na tom, co říkají četné sociologické studie - že více možností může lidi dělat úzkostnými, nerozhodnými a paradoxně méně spokojenými s tím, co si vyberou. Dobrých věcí zkrátka může být až příliš,
A tak jsem dva foťáky jsem uložila do kovového kufříčku a ten jsem zastrčila do skříně, dost hluboko na to, aby se mi ho nechtělo vytahovat. Nechala jsem si po ruce ten nejlacinější a nejstarší foťák - protože je nejuniverzálnější. A má patinu a hodně jsme toho spolu zažili. A znám ho jak svý boty. A protože je nejspolehlivější. A mám ho nejvíc ráda!!! Stačí?
Otevřená clona k tomu dnes jen dodá, že "téměř každý fotoaparát, vytvořený v posledních pěti letech, je "dost dobrý". Pokud se budeme neustále snažit o technologickou dokonalost, už jen samo toto úsilí nás bude rozptylovat od poctivé fotografické tvorby."
No jo, má pravdu, clona jedna! A já, až mě to zase popadne, půjdu "nakupovat" do svého kufříčku...