nejpodivnější ingredience fotografie
"Čas je jen iluze." Albert Einstein
Hádáte správně - autorem dnešní fotky je můj bratr, a ty nohy - špinavé, jakoby je namaloval Caravaggio, jsou moje. Fotografie zachycuje mou prázdninovou pohodu a interiér bytu mých rodičů zhruba v roce 1973. Shodněme se na tom, že na celé té fotografii je zajímavý pouze jeden faktor - a to čas, který je v ní zakonzervován. Mých osmnáct a černobílá televize. Tahle fotka říká jenom tu jednu věc: "Toto existovalo. A teď je to pryč."
Možná, že celý budoucí význam všech fotografií bude nakonec spočívat jen v tomto. Uměleckou stránku fotografie už brzo obstará asi jen AI. I když fotografové na tom budou líp než spisovatelé, kteří jsou čím dál častěji šikanováni umělou inteligencí a osočováni, že jejich rukopis napsala jiná umělá inteligence. Dnešní fotoaparáty vám dají na fotku "razítko originality" a každý program přesně označí, na kterou úpravu jste AI eventuelně použili. Ale za mě - nějak to přestává být zábava.
Takže obyčejná fotografie se dnes může stát mimořádnou pouhým přežitím. Obrázek supermarketu z roku 1975 se zpočátku mohl zdát banální. O padesát let později se auta, obaly, oblečení, typografie, architektura a společenské chování stávají fascinujícími. A s tím, jak neuvěřitelně se tak zvaný pokrok zrychluje, se fotografie téměř okamžitě proměňuje v artefakt.
To ovšem neznamená, že byste to měli flákat. Ano, bude zajímavé, podívat se na vaši fotku za deset, dvacet let - ale mělo by to být i esteticky povznášející! Chcete příklad? Co třeba William Eggleston? Neznáte? Tak si to dobře prohlédněte, pokochejte se a tiše si povzdechněte - taková krása kolem nás byla ještě před čtyřiceti, padesáti lety?
Otevřená clona ví, jak je to dneska těžké. Jak je těch fotek tolik a vlastně už nikoho nezajímají. Ale budou, přátelé! Foťte, jak nejlíp umíte, foťte pro sebe - a za pár let vaši potomci smeknou klobouk. Nebo kšiltovku s integrovaným čipem?