o stromech

28.11.2025
"I suchý strom oživuje krajinu."
Japonské přísloví 
ilustrační foto - odraz stromu v okně
ilustrační foto - odraz stromu v okně

Přichází advent, můj oblíbený čas. Kdysi dřív jsem jej měla spojený se shonem, úklidem, vařením a pečením, ale podlehla jsem módnímu trendu návratu k duchovní stránce Vánoc a ochotně jsem se podvolila klidu, rozjímání, rozsvěcení světýlek a vaření punče. 

Jenom jsem v tomhle pohodovém rozpoložení dlouho nemohla přijít na vhodné adventní téma. Místo abych se nad tím trápila, začala jsem se věnovat své oblíbené kratochvíli - probírání svého archivu fotek. A při tom mi došlo, že tak, jako mnoho lidí chodí do přírody objímat stromy, já je ze stejných důvodů chodím fotit. A nejsem sama, zdá se, že tihle sympatičtí modelové spolupracovali s celou řadou fotografů.

Pominu proslulého Ansela Adamse, toho zná každý. Ale kdo z vás zná třeba Beth Moon? Tahle americká fotografka strávila cestováním po světě 14 let, aby zdokumentovala nejstarší stromy světa a posléze vydala knihu "Starověké stromy : Portréty času". Z Velké Británie pochází Michael Kenna, jehož černobílý minimalistický styl je mi velmi blízký. Jeho starší a slavnější kolega Stuart Franklin, člen Agentury Magnum, vydal v roce 1999 fotografickou esej "Čas stromů".

O českých fotografech fascinovaných stromy jsem psala nedávno v článku pralesní esej. A já bych k nim ještě přidala nedávno zesnulého světoběžníka původem z Ostravy, Tomáše Míčka a také Vladimíra Hanzla, který pochází ze staré fotografické generace a jeho stopa na internetu je mizivá. Na pana Hanzla mě upozornil můj kamarád, který mi zároveň napsal :"Jedle na Tebe s GDPR nevyrukuje a klidně Ti postojí." Svatá pravda, Tome!

Stromy velmi často asociují lidský život. Dravost mládí, sílu dospělosti, klid stáří. Suchý strom ještě není mrtvý, umře teprve, je-li pokácen nebo ztrouchniví. Některé suché stromy stojí apaticky v houfu a nechají se trpně požírat kůrovcem. Ale silní jedinci pilně dosluhují - jako úkryt hmyzu, ptactva a plaché zvěře, jako orientační bod, jako popíchnutí naší představivosti, jako strážce cest a pokladů. Anebo "jen" jako oživení krajiny.

V galerii najdete pár mých oblíbených stromů. Otevřená clona vám přeje, abyste prožili klidný advent a nebáli se stárnout jako strom!


předchozí článek - slepá jak patrona

následující článek - kouzlo hledáčku