ostrava viktora koláře
"Říkám si, že to patření k místu je jedním z klíčů pro dobrou fotografii."
Martin Dostál
Jsou fotografové, kteří náruživě cestují, navštěvují místa na celém světě a jsou všude jako doma. A pak jsou fotografové patřící nerozlučně ke konkrétnímu místu. Matt Stuart k Londýnu, Henri Cartier-Bresson k Paříži, Daidó Moriama k Tokiu, Jiří Hanke ke Kladnu a Josef Sudek k Praze. K Ostravě patří Viktor Kolář a jeho analogová černobílá fotografie.
Dlouhou dobu jsem znala fotografie Viktora Koláře jen díky internetu a marně jsem sháněla jeho slavnou knihu "Ostrava" z roku 2010. Kolář není k mání ani v antikvariátech. Proto jsem byla moc ráda, když mě můj kamarád upozornil na to, že vychází další, rozšířená verze jeho knihy s názvem "Ostrava 1963-2024". Kniha, teď už dost zečtená (řečeno slovy mého bratra), leží od té doby na mém pracovním stole. Jak tak nad tím přemýšlím, bude taky jednou z příčin, proč jsem se zablokovala s tou svou Ostravou .
Viktor Kolář je vizuální básník. Jeho fotografie jsou tak inspirativní! O to víc skličující je vrátit se z focení, strčit kartu do počítače a podívat se na své fotky prizmatem Kolářovy poetiky. Je to přímo sebemrskačství.
Ale přesto se moc těším na skupinovou výstavu "Syrová přitažlivost", která bude probíhat od 14.1. do 22.2.2026 v renovovaném Domě umění v Ostravě, v níž budou fotografie Viktora Koláře také zastoupeny. Pokud to máte do Ostravy daleko, v Praze právě probíhá sólová výstava Viktora Koláře "Neklidné oko", která potrvá také do 22.2.2026. Mám v úmyslu navštívit obě a zase se trochu psychicky potýrat.
Pokud se nedostanete ani na jednu z obou výstav, pusťte si alespoň na iVysílání dokument Kláry Řezníčkové z roku 2013 s lakonickým názvem "Viktor Kolář".
Otevřená clona by vám všem přála, abyste se také mohli stát vizuálními básníky toho "svého" místa. Ale ví, že tahle výsada je dopřána jen několika málo vyvoleným. My ostatní se s tím budeme muset smířit...