porušování pravidel
Henri Cartier-Bresson je patrně nejznámější fotograf, spoluzakladatel agentury Magnum Photos a otec moderní foto žurnalistiky : https://www.magnumphotos.com/photographer/henri-cartier-bresson/ . Jeho stěžejním dílem je kniha o rozhodujícím okamžiku - The Decisive Moment, v níž stanovuje určitá pravidla, jimiž by se měl každý fotograf řídit. Tato pravidla uplatňoval především sám na sebe a je to pouze můj osobní dojem, že se jimi nakonec nechal omezit tak moc, až na konci života fotografování úplně opustil a věnoval se jen malířství.
Já se vám přiznám, měla jsem s tím problém. Donedávna jsem si ten "rozhodující okamžik" vykládala asi úplně špatně. Myslela jsem si, že se jedná o čekání na určitou událost, postavu, která se objeví na scéně, výraz v obličeji, který bude sdělovat něco zásadního. Neuměla jsem si představit, že zaujmu pozici někde na rohu ulice a tam budu, domněle zcela nepozorována, nenápadně čekat, až se dostaví ten rozhodující okamžik. Navíc mi vadil i striktní zákaz ořezávání fotografií ( bodejť ne, když si Henri Cartier-Bresson nechával všechny své fotky zpracovat v laboratoři někým jiným ). Já se totiž bez ořezávání neobejdu, mám co dělat, abych zachytila to podstatné, ale ještě přitom vyladit kompozici, to už je nad mé síly.
Znáte to, některé věci jsou tak zjevné, že je pro oči nevidíte. Už jsem se zmínila, jak moc ráda chodím fotit pořád na stejná místa. Chodím na procházky stejnou trasou a už jsem se naučila nepřemýšlet za chůze o úkolech, co mě čekají, ale víc se kolem sebe dívat. Když se díváte často a hodně, naučíte se vidět. A když vidíte, začnete si všímat, jak se stejná místa mění v čase. Proměňuje se úplně všechno, světlo, vegetace, obloha, lidé jdou na procházku se psem nebo jedou na kole, koně se pasou na louce nebo útrpně postávají v blátě. Stejné místo je někdy úplně nudné, jindy přelidněné a chaotické.
A rozhodující moment je ten, kdy je to "vaše" místo najednou, jen na malou chvilku, v naprosté harmonii. Nikoliv jen v ideální kompozici, ale v kompletní souhře - obloha, mlha, světlo, vegetace, postavy, domy, chodníky - to všechno do sebe na moment zapadne jako puzzle, aby o pár vteřin později pokračovalo ve svém normálním chaosu. A když máte to nejvíc veliké štěstí, potká vás takových pár sekund i na místě, kde jste poprvé v životě!
V ten moment zapomeňte na pravidla, mačkejte spoušť jako šílenec, snažte se zachytit ten rozhodující okamžik harmonie, doma si v klidu sedněte k počítači a upravujte, ořezávejte, narovnávejte podle libosti, dokud ten soulad nedostanete úplně kompletně do své fotografie. A máte mé požehnání, klidně přidejte i nějaké postprodukční triky.
My jsme totiž svobodní - nejme otcové ani matky foto žurnalistiky a na nějaká pravidla můžeme klidně kašlat. Místo toho se můžeme radovat z krásy, kterou jsme sami pro sebe zaznamenali a hlavně z toho, že se nám podařilo splnit si Faustovské přání - "Vteřino, stůj, jsi krásná!" A nemusíme za to propadnout peklu!