sebevrahy netrénuju...

...řekl trenér plavání v oddílu Lokomotivy Olomouc, poté, co mě polo utopenou vylovil z bazénu a vracel mému otci. Ten se nevzdal naděje a obratem mě odvedl do atletické přípravky. Teprve když jsem se, jako úplně poslední závodník v cíli běhu na 500m, pozvracela, pochopil, že ze mě žádný sportovec nebude. A tak mi dal svůj starý foťák Voigtländer  a vzal mě do temné komory.

Myslím, že tím předurčil mé životní nastavení. Preferuji ticho, klid a samotu před týmovým konáním, soutěžením, závoděním a sportováním vůbec. 

Ale nejde jen o sport. Vyhýbám se všem soutěžím, tedy nejen soutěžím krásy, ale i těm fotografickým. Mám svou utkvělou představu, jak asi probíhá hodnocení poroty - určitě je to velmi rychlé, nekompromisní a svým způsobem brutální. Podle toho, jak vypadají každý rok vítězné fotografie (výsledky soutěží naopak sleduji velmi zaujatě), šanci má jen opravdu výjimečný nápad nebo fantastický úlovek.

Jednou jsem měla příležitost být u toho, když se jistý fotograf právě dozvěděl z mailu, že zvítězil v prestižní mezinárodní soutěži. Čekala bych, že bude napřed ohromený překvapením a posléze skákající radostí. Ale ono nic - byl si svým vítězstvím dopředu tak jistý, protože jeho originální dílo nemohlo projít bez povšimnutí. Ta fotografie měla skvělý nápad, jejímu pořízení předcházela roční příprava, do tvorby bylo zapojeno mnoho dalších lidí, byla to zkrátka velmi náročná produkce nejen časově a personálně, ale i finančně. 

Přiznám se bez mučení, tenhle způsob fotografování mě zatím až tak úplně nebere. Jsem spíš spontánní typ, těšící se z náhody a šťastné souhry okolností. Fotím si pro radost a taková příprava a produkce - to už je zase ta, pro mě nešťastná, týmová práce.

A proto jediná fotosoutěž, které se pravidelně a nadšeně účastním, je naše celoroční domácí. Soutěží celá rodina a o každých Vánocích pak probíhá dramatické, ale demokratické vyhodnocení vítězných fotografií a losování dvou témat na další rok. Už máme za sebou víc než deset ročníků. Nechci se chlubit, ale posledních pár let vítězím, zejména díky pečlivé přípravě. Jak říkám, nerada soutěžím. Ale taky tak strašně nerada prohrávám!!!