slepá jak patrona
"Věkem se kazí zrak, ale člověk jaksi lépe vidí."
Peter Gregor
Ten citát se mi líbí, ale dovolím si polemizovat - mně se také věkem kazí oči, duševní zrak se mi sice bystří, ale reálně vidím úplný prd.
Už od jara bolestně pociťuji rapidně se zhoršující vidění. Ještě před rokem jsem silácky prohlašovala, že bych si do očí nenechala sáhnout, natož je operovat a že brýle jsou součástí mé osobnosti. Uplynulo půl roku a já jsem se začala těšit, až na mě dojde řada na oční klinice. V divadle si kupuju lístky zásadně do první řady, nepoznám, jestli mi po zahradě běhá cizí pes nebo naše kočka, neidentifikuji známé tváře. O řízení ani nemluvím, protože z pochopitelných důvodů nemůžu jít k obvoďákovi, aby mi dal potvrzení, že i ve svých 70ti jsem schopna řídit motorové vozidlo.
Asi se ptáte, jak vlastně fotografuju? No, blbě. Kvalita mých fotografií upadá a nebýt pár náhodně přesných výstřelů, nemám co dát na svůj web. Svůj problém řeším používám dvou foťáků a dvou strategií - automatickým ostřením na jednom anebo manuálním ostřením za použití velké hloubky ostrosti na tom druhém.
Automatika mi detekuje lidi a zvířata - paráda, řeknete si. Ale foťák preferuje vždycky ten nejbližší objekt. V případě většího počtu pohybujících se osob je vyloženě zmaten. Navíc, já osobně mám ráda věci pod kontrolou a proto mi víc vyhovuje manuální ostření. Ovšem velkou hloubku ostrosti můžu efektivně použít jen s širokoúhlým objektivem a clonovým číslem aspoň 8. Řeknu vám, dělat to dlouhodobě je víc než nudné. Chvíli se to dá brát jako kreativní omezení, ale po roce se fakt cítíte jako nekreativní omezenec. A navíc se mi stýská po mém Summiluxu 50, jenž už rok bez užitku zahálí v šuplíku.
Takže bída, nic než bída. A v tomhle chmurném rozpoložení na mě z hlubin internetu vykouklo video s nikým menším, než Joelem Meyerowitzem. Propagoval v něm novou Leicu M EV1 a při tom poukazoval na svůj slábnoucí zrak (bodejť ne, je mu 87 let!). Nedalo mi to a na ten zázrak jsem se podívala. Bingo - no posuďte sami:
"Díky asistentu ostření nabízí Leica M EV1 plynulý vstup do světa fotografie M. Díky tomu je manuální ostření otázkou čisté přesnosti. Funkce Focus peaking zvýrazní aktivní rovinu ostření barevným překrytím a poskytne vám pokyny v reálném čase, které vám pomohou s kompozicí. Samostatně nebo navíc použitý zoom zaostřování se dvěma úrovněmi zvětšení zajišťuje přesné ovládání. Zejména při použití světelných objektivů Summilux a Noctilux s malou hloubkou ostrosti a zblízka můžete s pomocí asistenta ostření dosáhnout ostrého zaostření. Pro fotografie stejně jedinečné jako váš pohled na svět."
Šla jsem dál a přečetla jsem spoustu recenzí. Většina puristů se nad novým elektronickým hledáčkem odpravila, protože, rozumíš - "CHYBÍ TEN IKONICKÝ DÁLKOMĚR!" Kašlu na ikony, pokud je mi nabídnuta možnost pořídit zase jednou konečně ostrou fotku i při manuálním ostření. A tak jsem, vědoma si toho, že rakev nemá kapsy, rozbila prasátko a Leicu M EV 1 jsem si pořídila.
Nelituju ani jedné vydané koruny a přikládám pár fotek, pořízených Summiluxem 50 s naplno otevřenou clonou a nesmírnou znovu objevenou radostí.
Nakonec bych vám ještě ráda vysvětlila, že za tuto reklamu byl zaplacen pouze pan Meyerowitz, ne já! Kolik za to dostal, nevím, ale za mě si to zasloužil!