tvorba není práce

Kamarádka mi položila otázku, o níž si myslím, že čas od času trápí každého z nás. Ta otázka zní : "Mám pořád ještě fotit, když je to jenom do šuplíku? Ten šuplík by nevadil, kdyby neměl jedno ale. Šuplíkové fotky se, jakmile se v šuplíku ocitnou, smíchají s těmi, které postihnul stejný osud, a z tohoto místa už se nikdy nevyhrabou. Přitom mi vůbec nejde o to, dokončit album, abych se mohla někomu pochlubit. Jde o to, dokončit práci. Ne práci jako práci, ale práci, jako práci."

Nevím, ale myslím si, že východisko z tohoto problému je jen jediné - uvědomit si, že moje tvorba není moje práce. V práci mám termíny a vysírajícího nadřízeného. Tvorba, jak trefně říká můj bratr, je volná! 

Pokud tvoříme, nejsme ničím limitováni. Tvorba sama o sobě je hnacím motorem naší existence, něčím, co z našeho všedního a nudného života dělá úžasné dobrodružství. Přitom je úplně jedno, jestli máme naši osobní Monu Lisu na stojanu nedokončenou patnáct let, stejně jako Leonardo da Vinci. Nesejde na tom, že co se zájmu publika týče, jsme na tom stejně jako Vincent van Gogh, který za svého života prodal jen jediný obraz. Na čem záleží je to, že něco tvoříme, vymaníme se ze stereotypního denního chodu a nakonec jsme šťastni.

Pokud si kladu otázku, proč ještě fotit, je to úplně v pořádku. I Henri Cartier-Bresson si ji jednou položil a od té doby nevzal foťák do ruky. Patrně si odpověděl, že už mu to nepřináší uspokojení. Protože Henri, při své popularitě, určitě do šuplíku nefotil. Přesto odložil svou Leicu a začal malovat.

Ruku na srdce - koho z nás občas nenapadlo, že to, co děláme, nemá žádnou cenu. Že naše tvorba nikoho neobohatí, nikoho nezajímá a vlastně světu nic nepřinese. Ale to není pravda - na zemi je vždycky minimálně jeden člověk, který je díky ní šťastný - a to jsme my sami.

To vy si zasloužíte vidět hotový hmatatelný výsledek své tvorby - fotoknihu, originální deník s nalepenými fotkami nebo krásně zarámovanou fotografii. Tak to, sakra, udělejte! Ne proto, abyste něco dokončili nebo uzavřeli, ale abyste potěšili toho jednoho konkrétního člověka, který to všechno vymyslel, nafotil, upravil, zkrátka se s tím nadřel. Protože nikdo jiný, a to mi věřte, to za vás neudělá!