v hlavní roli ošklivost
"Všechno je fotogenické, jakmile se to vyfotí."
Lewis Baltz

Začátkem tohoto týdne jsem se v noci vzbudila a zjistila jsem, že mě ošklivě rozbolelo koleno. A hned ráno, sotva jsem se nasoukala do ortézy, mi banka oznámila, že mi v noci někdo z Kanady ošklivě vysál kreditku. Padla na mě deka pesimismu, pomyslela jsem si, že svět je na mě ošklivý a v téhle náladě jsem se pustila do psaní článku. Takže dnes to bude o ošklivosti.
Autorem dnešního úvodního citátu je fotograf Lewis Baltz (1945 - 2014 USA). Lewise Baltze zaujalo rozrůstání okrajových čtvrtí měst v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století, Fotografoval nejen abstraktní siluety a geometrické tvary budov v nové zástavbě, ale také popraskanou omítku, rozbitá okna, odpadky a zanedbané trávníky.
Postupem času a systematickým dokumentováním předměstského prostředí nakonec zaznamenal nikoliv předpokládaný velký a úspěšný vzestup střední střídy, ale její postupný úpadek. Zásadním počinem jeho tvorby byla účast na výstavě neorganizovaného hnutí fotografů v roce 1975, pod názvem "Nová topografie."
Tato výstava ukázala nový neromantický pohled na americkou krajinu, poznamenanou lidskou činností a ekonomickým rozvojem. Do té doby byla symbolem americké krajiny tvorba Ansela Adamse a "Nová topografie" postavila běžnou každodenní ošklivost proti okázalé a výjimečné kráse. Myslím, že tyhle dva fotografické trendy proti sobě stojí dodnes. A nejen v krajinářské fotografii. Nevím jak vy, ale já preferuji tu ošklivou obyčejnost.
Pokud byste se chtěli Lewisem Baltzem inspirovat, protože cítíte, že by vás tohle téma mohlo bavit, máte jedinečnou možnost navštívit v září a v říjnu tohoto roku výstavu jeho děl v Galerii Zander v Kolíně nad Rýnem. A jestli tam nemáte cestu, podívejte se aspoň na krátký záznam jeho výstavy v londýnské Tate Modern před 13ti lety.
Otevřená clona vám fotografování obyčejné až ošklivé městské a předměstské architektury vřele doporučuje. Nemusíte cestovat daleko, nepotřebujete ani speciální vybavení ani krásné světlo. Stačí vám klidná mysl, soustředění a dobré oko. Na závěr přidávám pár svých fotografií ošklivých ostravských zákoutí, která jsou vlastně svým způsobem krásná.