zkuste jít pozpátku
"Pouhých deset minut chůze pozpátku denně dokáže změnit vaše tělo i mysl k nepoznání. Tento přehlížený pohyb může posilovat svaly, zlepšovat rovnováhu, a dokonce posilovat paměť. Nevýhodou je, že nevidíte, kam jdete."
National Geografic
Nepochybuji o tom, že deset minut chůze pozpátku by změnilo nejen mé tělo a mysl, ale i můj život ve smyslu bytí a nebytí. A to pravděpodobně hned při prvním pokusu. Proto jsem se ani nesnažila fotit za chůze pozpátku, ale jako ilustraci jsem použila něco podobně bizarního ze svého archivu.
Ale pokud použijete "chůzi pozpátku" jako metaforu k jistému tvůrčímu postupu, žádné nebezpečí vám nehrozí. Hned vysvětlím!
Nedávno jsem byla okolnostmi donucena vymyslet si projekt - vybrat si téma, zvolit název, napsat popis projektu a potom ho podle předešlých kritérií nafotit. Protože jsem člověk veskrze pohodlný a velmi ráda si všechno zjednodušuji, tak jsem (přiznávám, že krátkozrace) zvolila téma "Noční zahrada". Bylo léto, teplo, zahradu mám a projekt se slibně rozjel. Ale nedojel daleko. Prostě jsem se sekla, fotky nepřibývaly a teď v tomhle počasí mě za tmy ven nikdo fotit nedostane. Termín odevzdání se blíží a já jsem v koncích.
Když jsem v koncích, začnu prokrastinovat, což se u mě projevuje brouzdáním nikoliv po sockách, ale po svém archivu. Asi se chci podvědomě ujistit, že jsem vždycky nebývala takový lůzr. A při tom brouzdání jsem si všimla, že ať jsem kdekoliv, vždycky fotím nějakou "zahradu". A napadlo mě, že se nemusím držet té mé konkrétní vlastní noční zahrady. Že noční zahrada může být metaforou třeba noční můry nebo ztraceného dětství nebo taky úplně obyčejného stárnutí.
A fotky takových "nočních zahrad" jsem začala hledat pozpátku ve svém archivu. Našla jsem jich víc než dost, v Lightroomu jsem si vytvořila preset, který i vizuálně co nejvíc připomíná opravdovou zahradu v noci a začala jsem si hrát. A teď mám k dispozici kupu fotek a zbývá mi jen jedno - najít v nich ten správný spojovací prvek a z toho se teprve odvine téma a popis projektu. Je to trošku naruby, uznávám. Ale pokud tvoříte, je úplně jedno, odkud začnete. A já věřím, že některým z vás se tahle chůze pozpátku může taky hodit.
Otevřená clona k tomu dnes nepodotkne vůbec nic. Ale nadhodí tady jiné téma, a sice "Kočky". Pro svůj budoucí článek totiž hledám fotografie koček - vašich vlastních nebo nějakých "random". Pokud se chcete stát vy nebo váš kočičí přítel součástí galerie na "Otevřené cloně", pošlete mi, prosím, vaši fotku nějaké kočky na můj mail helena.bezecna@seznam.cz. Připište své autorské jméno a jméno vašeho modelu, pokud ho znáte. Předem děkuji a budu se těšit!