dobrá nebo špatná?
Na Západě obecně věříme v dualismus – koncept dobrého a špatného. Dualismus nám realitu zjednodušuje do pouhých dvou kategorií "dobrá - špatná" nebo, chcete-li, "bílá - černá".
Naše děcka říkají, že pavouci jsou hnusní, nohatí, zkrátka špatní a měli by se zabít. Já říkám, že pavouci žerou mouchy a komáry, jsou užiteční, tedy dobří a měli by se chránit. Kdo má pravdu? Všichni a nikdo. Výsledek? Já pavouky nezabíjím a naše děcka taky ne, protože jsem jim to zakázala.
Co zabíjím, je většina mých fotek. Když jsem fotila na film, vyvolala jsem jej celý, 12 nebo 36 snímků. Pak jsem se rozhodla, které z nich zvětším, negativ jsem pečlivě zabalila do ruličky a dobře schovala. Dala jsem všem těm snímkům naději, i když ty smotky už jsem nikdy nerozbalila. Na SD kartu nafotím stovky fotek. Pár jich odstřelím už při prohlížení ve foťáku - ty na první pohled nepovedené. Zbytek putuje do počítače a začíná jít do tuhého.
Pokud se při třídění budu držet kritéria "dobrá-špatná" a budu opravdu poctivá, velmi pravděpodobně mi zbude nula nula nic. Ale já nebudu poctivá, protože jsem do toho focení citově investovala. A zůstane mi jich strašně moc.
A proto zkouším jiné kritérium. Ptám se sama sebe, jestli zrovna tahle fotografie má nebo nemá smysl. A když nemá, jestli potěší alespoň mě samotnou.
A kdy má fotografie smysl?
- Když vyjadřuje emoci.
- Když sice prvoplánově žádnou emoci neobsahuje, ale vyvolá ji, byť v jednom jediném divákovi - takže třeba jen ve mně.
Je jasné, která z těch tří fotek půjde do koše (ta třetí). Pokud ji ovšem nechcete použít jako odstrašující příklad třeba na svém blogu.
Po tomhle výběru řada adeptů na titul "slušná fotografie" značně prořídla. Teď už stačí jen vyhodnotit kompozici, čistotu pozadí, rámování, prostě ty běžné technické požadavky na kvalitní fotografii. Potom vybrané fotky znovu proberu, ty nejlepší zařadím do kolekce "Výběr", ty nevyhraněné do složky "Snad někdy" a zbytek vymažu z počítače i z povrchu zemského. Moje kamarádka zbytky nemaže, ale dává do složky s inspirujícím názvem "Bordel". I to je možnost, i tam můžete za dvacet let třeba najít perlu.
Otevřená clona věří, že vám po tom všem zbyla víc než jedna DOBRÁ fotka. A je vám, doufám, jasné, že dobrá je za tři. S jejich úpravou si pěkně vyhrajte a až se s nimi dostatečně pomazlíte, dejte je někam na sociální sítě, ať z nich taky něco máme!