jak jsem opustila flickr
"Existuje tisíce způsobů, jak zabít čas, ale žádný, jak ho vzkřísit."
Albert Einstein
Znám pár starých lidí, kteří tak trochu pohrdavě prohlašují: "Já už tomuhle světu nerozumím. Vlastně ani moc nepoužívám ten debilní chytrý mobil."
Myslím si, že to nemyslí vážně, že se jen špatně vyjádřili a že světu naopak rozumí moc dobře. Přišli totiž na to, že jim záleží na jiných věcech. Že je těší raději číst knihy. Že místo scrollování na mobilu jdou raději vařit kafe pacientům v čekárně na onkologii (ahoj Evo!). Že mnohem raději pozorují skutečný západ slunce ze své zahrady než kýčovité fotky téhož západu slunce někde v Tramtárii, nota bene vytvořené AI .
Už je to deset let, co jsem si založila účet na Flickru. Za tu dobu jsem nasbírala neskutečných 13 miliónů shlédnutí! Úplně jsem se do téhle fotografické komunity zamilovala, kurátorovala jsem svou vlastní skupinu a každý den jsem začínala i končila tím, že jsem "projela" celou nálož denních příspěvků svých oblíbených autorů. Říkala jsem si, že tahle sociální síť je úplně jiná, než ty ostatní. Což byl omyl. Je pravda, že Flickr nepatří do ranku Mety, ale na principu dávkování dopaminu, algoritmech a robotech funguje úplně stejně. Reklamy mi sice nenabízí, ale jen proto, že za to platím.
Sledovala jsem tam hodně zajímavých fotografů a vždycky mě vyvedlo z míry, když se na dlouhou dobu nebo úplně odmlčeli, zrušili svůj účet nebo z něho smazali všechny fotky. Nechápala jsem to a myslela jsem si, že umřeli. Asi neumřeli, ale možná prozřeli.
V sobotu 29.března 2026 jsem jako obyčejně na Flickr nahrála fotku, o dva dny později jsem zdvořile odpověděla na všechny komentáře a pak jsem s nesmírnou úlevou, která mě samotnou překvapila, Flickr zavřela a do dnešního dne jsem tam ani nenakoukla. Zjistila jsem, že mám teď navíc téměř dvě hodiny denně, třeba k pozorování zahrady nebo listování v knize. Taky jsem zaznamenala, že zmizelo to nutkání, vzít do ruky mobil a po 875. za den kliknout na ikonu s modrým a červeným puntíkem.
Řeknu vám, je to pocit k nezaplacení. Asi jako když přijdete z léčebny a víte, že teď budete žít jinak. A tak trochu se bojíte, abyste do toho zase nespadli...
Otevřená clona vám upřímně přeje, abyste se taky, třeba jen na chvilku osvobodili. A v ušetřeném čase se zašli podívat na nějaké skutečné fotky vytištěné na papíře. Třeba zrovna do ostravského Domu umění na výstavu fotografií Milana Pitlacha "Sůl země", která začíná vernisáží 21.4.2026 a potrvá do až do 7.6.2026. Takže času dost!