kdybych fotila v barvě...
...chtěla bych to umět jako Saul Leiter!
Saul Leiter zemřel na podzim roku 2013 ve věku 89ti let. Přečtěte si, jak o něm v nekrologu psaly New York Times : "Neplánované a neinscenované fotografie pana Leitera jsou výseky, které letmo zahlédl chodec ve městě. Lidé jsou často rozostřeni, zobrazeni jen částečně nebo zcela chybí, i když jejich přítomnost je silně naznačena. Citlivě vnímal nalezenou geometrii města a záměrně fotografoval kolem okrajů věcí: výhledy jsou často vidět přes déšť, sníh nebo zamlžená okna."
Tenhle styl pouliční fotografie miluju. Zdá se to tak jednoduché a prosté a přitom je to tak strašně těžké. Pokouším se o to stále, ale vychází mi pořád dokola popisné fotografie konkrétních lidí na konkrétním místě. Čím to sakra je? Mým racionálním způsobem myšlení? Mou praktičností? Nebo mi zakrněla levá mozková hemisféra?
Saul Leiter je mi navíc osobně sympatický. Asi nejvíc si vážím jeho neokázalé skromnosti. Ačkoliv to byl bezesporu vynikající fotograf, který byl průkopníkem newyorské fotografické školy, zároveň s Diane Arbus nebo Richardem Avedonem, zase tak úplně k nim nepatřil. Byl malíř, samouk a pracoval jako módní fotograf pro Esquire a Harper's Bazaar. Ve volném čase se potuloval po Mahnattanu a fotil na prošlé filmy fantastické černobílé i barevné obrázky. Často fotil na diapozitivy - snovosti a poezii snímků hodně napomáhalo jejich promítání - to podstatné vyniklo právě tou průsvitností...
Saul Leiter sám sebe nikdy nepropagoval a netlačil dopředu a tak není divu, že jeho tvorba byla dlouho prakticky neznámá. V době, kdy byl v roce 2006 "objeven" vydáním knihy "Early Colour", mu bylo už 82 let. Tehdy se stal populárním prakticky přes noc a o jeho práci byl najednou velký zájem. Rok před jeho smrtí s ním režisér a producent Tomas Leach dokonce natočil celovečerní dokumentární film "In No Great Hurry - 13 Lessons in Life with Saul Leiter".
Po Saulu Leiterovi zbyly desítky tisíc fotek, diapozitivů a obrazů, jež všechny spravuje a katalogizuje nadace, sídlící v jeho newyorském ateliéru - https://www.saulleiterfoundation.org/. Udělejte si čas a prohlédněte si tam jeho fotografie a malby. Nebo, pokud dobře rozumíte anglicky, si za 4 dolary pusťte film "In No Great Hurry". Já, bohužel, díky své zakrnělé levé hemisféře, i když se snažím, nerozumím. Přesto je tak příjemné posedět v inspirujícím prostředí newyorského ateliéru nebo se projít po Manhattanu s okouzlujícím a sympatickým starým pánem, poslouchat jeho příjemný klidný hlas a ujišťovat se v tom, že fotografovat se dá i do velmi pozdního věku.
Otevřená clona tentokrát slibuje mně, že když budu hodně posilovat svou levou hemisféru, možná vyfotím do konce svého života pár takových fotek, jako Saul Leiter. I když právě on mi říká, abych šla svou vlastní cestou:
"Nikdy jsem necítil potřebu dělat to, co dělali všichni ostatní. A netrápilo mě, že ostatní lidé dělají jiné věci." Saul Leiter