jsem disponibilní?
Tak pár drobných u sebe mám a jestli potřebujete s něčím poradit, jsem vám k dispozici. Ale mám právě teď mysl disponibilní pro focení street fotografie?
Nejsem typ na workshopy a skupinové fotoprocházky. Tím neříkám, že se občas nepodívám, co kdo kde zajímavého nabízí. Někdy se i zasním - projít se tak po Lisabonu s Rui Palhou... Ale hned potom se proplesknu a připomenu si, jak dopadla moje první a taky poslední skupinová "photowalk" po New Yorku - zdrhla jsem na druhé křižovatce.
Ale když na nějakou nabídku náhodou narazím, většinou si ji pořádně prostuduji. Protože i z anotace kurzu můžu vyzobnout nějaké užitečné moudro, navíc nevykoupené intenzivním prožitkem sociální fobie. A ještě k tomu zadarmo.
Například Richard Kalvar -https://www.magnumphotos.com/photographer/richard-kalvar/ pořádá kurzy street fotografie a jeho hlavním požadavkem na žáky je to, aby "měli disponibilní neboli dostupnou mysl. Je to způsob myšlení, v jehož rámci může být pouliční fotograf nejvnímavější k neznámému a těžit z fotografického bohatství, které ulice nabízí."
Přísahám, že mi nikdy nikdo neporadil líp, než Richard Kalvar v reklamě na svůj workshop.
Až příliš často se přistihnu nesoustředěná. Vím dobře, že bych zrovna teď měla pozorovat ulici a ne přemýšlet, co uvařím k večeři. Nevytahovat z kapsy mobil, ale mít ho vypnutý, nebo ještě lépe, nemít ho u sebe vůbec. Nepředstavovat si, jak vyfotím skvělou sérii a jak ji budu vystavovat v Leica Gallery. Začít se už, do pytle, koncentrovat a mít disponibilní mysl.
Otevřená clona ví moc dobře, jak je street fotografie náročná a jak neodpouští nepozornost. Ale já se to naučím a až bude moje mysl plně disponibilní, začnu vnímat situace a lidi kolem sebe a brzy budu tušit, k čemu se právě schyluje. Pak už nebudu cvakat nazdařbůh, ale budu perfektně připravená, až se té paní naproti přes ulici konečně protrhne ta obří igelitka s nedělním nákupem...