řezat nebo neřezat?
Street fotografové působí na první pohled jako free a cool komunita svobodomyslných lidí. Proč se tedy nechávají omezovat pravidly, nota bene z minulého století?
Mám na mysli ten kategorický imperativ Henri Cartier-Bressona, že fotky se nesmí za žádnou cenu ořezávat. Je až s podivem, kolik pouličních fotografů se toho ještě furt sveřepě drží. Anebo to alespoň předstírají. A donekonečna o tom diskutují!
Tuším, proč si to HCB takhle vymyslel - on totiž svoje fotky nevyvolával sám, nechával si je zpracovat. Proto musely mít už ve foťáku finální podobu. Na ty svoje rozhodující okamžiky většinou čekal s perfektně připraveným rámováním a kompozicí. V klidu si vystál okamžik, kdy se mu do pečlivě nachystané scény zakutálela ta pověstná třešinka na dortu.
Nějak se s tím pořád nemůžu ztotožnit. Proč? Tak za prvé - netrpělivost je jedna z mých charakteristických vlastností. Zásadně nečekám a když už omylem někde s foťákem vyčkávám, jsem tak "nenápadná", že se mi všechny třešinky začnou obloukem vyhýbat.
A za druhé - HCB stanovil pravidlo. Nemám pravidla ráda a mnohem sympatičtější je mi tato myšlenka Josefa Koudelky : "Ve fotografii to je podobné jako v životě: vybrat z toho množství možností, co je podstatné, a pak to pomocí kompozice zarámovat, aby to dávalo smysl."
Někdy ale není čas komponovat a já potom to podstatné vybírám ořezem. A nejsem sama. Například fotka "Pomstychtivá sestra", jejímž autorem je Dave Heath - https://www.moma.org/artists/2564, je výřezem z původního snímku, a přesto ji, navzdory striktním pravidlům pouliční fotografie, David Gibson vybral mezi 100 ikonických street fotografií.
Na druhou stranu - pokud se chcete zlepšit v kompozici, tím nejlepším tipem je neořezávat! Oříznutí samo o sobě je v pořádku, ale pokud opravdu chcete dosáhnout co nejlepšího záběru, neoříznutí je nejlepší "kreativní omezení", které si můžete stanovit. Pokud máte čas a fotíte třeba scénu bez lidí, komponujte a rámujte velmi pečlivě.
Takže si to můžeme shrnout. Existují fotografové, kteří jsou vždy připraveni a rámování fotky mají v krvi, a také ti, kteří mačkají spoušť intuitivně a teprve doma hledají, co by ze snímku vypíchli. Obojí je úplně v pohodě. Ale měla bych se na pozoru před těmi ortodoxními, kteří tvrdí, že nikdy nic neořízli.
Otevřená clona si proto na tomto místě dovolí malou parafrázi: "Ořezával každý a kdo říká, že ne, ten to dělá dodnes." A jak jste na tom vy?