nikdy nevíte...

12.04.2024
...co se s vaší fotkou může stát třeba za 35 let. 
ilustrační foto Patricka Zachmanna - Policista Andrea Mormile, Itálie, Neapol, 1982
ilustrační foto Patricka Zachmanna - Policista Andrea Mormile, Itálie, Neapol, 1982

V roce 1982 byl Patrick Zachmann - https://www.magnumphotos.com/photographer/patrick-zachmann/ mladým fotoreportérem, plným obav a pochybností o svém vlastním směřování. Přiletěl z Francie do Neapole, aby zde dokumentoval boj italské policie proti mafii. Ujal se ho mladý policista Andrea Mormile, seznámil ho s policejní praxí, bral ho s sebou do akcí a na nebezpečná místa, ale také se stal jeho přítelem a pozval ho do svého domu, kde Patrick nějakou dobu pobýval i s jeho ženou a třemi dětmi. Jejich přátelství bohužel netrvalo dlouho - pár dní po Patrickově návratu do Paříže, 3.září 1982, byl Andrea Mormile zavražděn Camorrou.

O dva roky později vydal Patrick Zachmann knihu fotografií "Madona!", v níž vyprávěl celý svůj neapolský příběh a vzdal v ní hold svému mrtvému příteli Andreovi.

Po 35ti letech se Patrickovi na Facebooku ozval mladý italský fotograf, jménem Andrea Mormile, který náhodou narazil na knihu "Madona!" a zjistil, že je věnována jeho dědečkovi.

Na základě jeho pozvání se Patrick Zachmann znovu vydal do Neapole, nejen, aby se po letech opět setkal s rodinou Mormilových, ale také proto, aby zde natočil dokument "Un pezzo di papà ", ("Kousek táty"). V tomto filmu se Patrick vrací na známá místa a dovoluje si oživit traumatické vzpomínky, jež ze své paměti dávno vytěsnil, protože byly příliš kruté. Probírá se starými fotkami a poukazuje na změny, jež od těch let proběhly, jak se změnila nejen Neapol, ale celá společnost.

Ale Patrick Zachmann objevuje i to, jak se za ta léta změnil on sám jako fotograf. A uvědomuje si, že jeho tehdejší práce byla poctivá a kvalitní, i když on sám o sobě tenkrát pochyboval. Zároveň mu dochází přesah jeho tehdejší dokumentární práce : "Co když byly moje snímky nakonec nezbytné pro životy přátel a rodiny lidí, které jsem fotografoval?" A Andreův nejstarší syn s ním souhlasí: "Je to, jako byste přivedl zpět k životu kousek mého táty."

Otevřená clona vám tímhle příběhem chce říct jen toto - fotografujte poctivě a nejlépe, jak umíte. Nikdy totiž nevíte, jak může vaše fotografie někomu jinému, třeba za desítky let, změnit život! A každopádně si pusťte upoutávku na film "Un pezzo di papà  " - https://www.youtube.com/watch?v=fJKzu0ndGOk . Je to sice ve francouzštině, ale hned na začátku uvidíte, jak by měl vypadat perfektní archiv profesionálního fotografa. 


předchozí text - ostravská důchodkyně

následující text - upcyklace je...