předvánoční chandra
"Byl jsem tak pustý a prázdný jako místa mezi hvězdami." Raymond Chandler
Není to jen tím, že před pár dny odešel do fotografického nebe můj oblíbený fotograf a podle mínění všech také skvělý člověk Martin Parr.
Předvánoční chandru mám od dětství - před Vánoci na mě padá splín a melancholie. Světla a tepla je zkrátka málo a těch pár svíček to nevytrhne. Probírám se letošními fotkami, abych vybrala ty nejlepší a přidala si je do portfolia. Ale všechny mi připadají nehodné této "pocty", což mou nanicovatou náladu vůbec nezlepšuje. Pracuji na letošních fotoknihách a připadá mi, že jsou horší, než ty z předchozích let.
Zkrátka, moje kreativita si sbalila kufříček a odjela. Nejspíš do teplých krajin. Nechala mě tu na studených holičkách, což vidíte zřetelně i na tomhle článku - leze to ze mě jak z chlupaté deky. Je mi vás opravdu líto.
Nestalo se mi to poprvé. Často mi pomáhá, nechat celou tu otravnou věc být a čekat, až ji to přestane bavit a vypadne. Tuším, že za týden se to může otočit a já si řeknu, že to portfolio není zase tak špatné. Po novém roce prolistuju vytištěné fotoknihy a budu s nimi spokojená. Ale pořád mi za krkem sedí obava, co když zrovna teď to tak nebude? Co když moje kreativita emigrovala? Na furt!
A tak jsem si řekla, že svou kreativitu budu sledovat. Že si aspoň virtuálně taky sbalím kuférek a pojedu za ní do tepla.
Otevřená clona ví, že je zima, budou Vánoce a k tomu se hodí sníh, andělé, stromečky, dárečky a všechen ten kýč. A já vám na just nabídnu fotky z léta. Možná budete rádi a možná vás to popudí. Každopádně se tomu nevyhnete!