těžké začátky
Každý začátek je těžký. Obzvlášť, začínáte-li nový život.
Nedávno jsem se vám v článku ostravská důchodkyně svěřila, že jsem ukončila jednu etapu svého života, jež trvala celých 33 let. Během té dlouhé doby jsem získala takovou nějakou vnitřní disciplínu a jestli jsem se na něco opravdu těšila, pak na to, že se teď budu moci začít chovat zcela nedisciplinovaně.
A v tom je momentálně můj kámen úrazu. Já mám totiž strach. Předsevzala jsem si, že teď budu žít úplně svobodný život kreativní umělkyně, ale vlastně umím žít jen život poměrně schopné manažerky. A taky hospodyně. Což jsou opravdu diametrálně odlišné světy.
Bolestně si uvědomuji, že vlastně žádná umělkyně nejsem. A teď mám navíc strach, že se na to přijde. Obávám se, že všichni ostatní a nakonec i já sama zjistím, že už jsem svoje nejlepší fotky udělala a teď se jen opakuji. Mám obavu, že i když budu fotit každý den, neudělám ani těch deset slušných fotek za rok. Bojím se tak, že se mi ani nechce s focením začínat.
Před časem jsem viděla film "Děti svého věku" o vášnivém vztahu George Sandové a Alfreda de Musseta. A shodou okolností čtu právě knihu Radky Denemarkové "Čokoládová krev", v níž píše o tomtéž. Nebudu se tady věnovat jejich přepjaté a depresivní lásce. Spíš mě zaujalo, že zatímco Alfred vedl ve dne v noci ten nedisciplinovaný bohémský život, George seděla celý den na zadku a nevstala dřív, než napsala své denní penzum. Zatímco de Musset byl znám jako nadaný a Bohem políbený muž, Sandová se jako muž musela chovat, aby si jí vůbec někdo všimnul a potom si své místo na piedestalu pěkně vydřít. Zatímco Alfred pařil s některými svými kritiky, George se s některými z nich odmítla vyspat. Podle toho taky pak vypadalo kritické zhodnocení jejich díla...
Nebála se George Sandová, nebudu se bát ani já. Nakonec, odpracovat si něco, umím po těch letech docela dobře.
Otevřená clona vám chce říct, abyste se netrápili, jestli zrovna vás Bůh opomenul políbit. On totiž k výjimečnosti nevede talent, ale soustavná práce a trénink. Zkrátka každý den vyfotit své denní penzum. A pak si třeba zapařit jako pravý bohém!