tři zásadní věci
Dnes mám pro vás jedno tajemství - k dobré fotografii vám stačí jen pochopit tři zásadní věci!
Věc první
Není to tak dávno, co jsem si uvědomila, že nefotografuji předmět, osobu nebo scénu. Fotografuji světlo odražené od tohoto objektu, osoby nebo scény. Jakmile tohle pochopíte (ale vy už to asi dávno víte), bude vám jasné, proč některé fotky fungují a jiné ne. Jestli chcete, přečtěte si ještě jednou článek o světle .
Věc druhá
Poslední dobou se taky více soustředím na místo, kde stojím, když fotím. Nejde jen o to, že si vybírám pěknou scénu nebo zajímavé pozadí. Několik kroků doleva či doprava, dopředu nebo dozadu, může eliminovat celou řadu rušivých prvků (například kandelábr trčící z hlavy mého muže). Jindy naopak může ze dvou postav vytvořit jenom jednu, zato se třemi dolními končetinami, což je sice trapný vtípek, ale ještě pořád funguje.
Věc třetí
Je to samozřejmé jako dýchání, a přece si to někdy neuvědomuji - nejdůležitější čudlík na foťáku je spoušť. A na mně je, abych ji zmáčkla ve správný okamžik. Říká se tomu přesné načasování a dá se to natrénovat. Jestli to, stejně jako já, nemáte darem od Boha, nepohrdněte současnými technickými vymoženostmi a používejte sekvenční snímání. Jeden z deseti záběrů, pořízených v rychlém sledu, by pravděpodobně měl vyjít. A předvídejte! Já ovšem raději pokouším štěstí, trénuji správný timing a pak se raduji - ale moc často ne, to mi věřte!
Tak takhle jednoduché to je. Otevřená clona vám dnes pro ilustraci nabízí k prohlédnutí galerii amerického černošského fotografa Gordona Parkse, který měl tyhle tři zásadní věci v malíku - https://www.youtube.com/watch?v=Uwd7bgXApnA .