zlatej digitál
"Nikde na světě toho nevyjde na světlo tolik jako v temné komoře."
Willem Frederik Hermans
Často vzpomínám na dobu, strávenou v otcově temné komoře. Za prvé jsem tehdy byla opravdu hodně mladá. Taky jsem chodila s klukem, s kterým nás pojila vášeň nejen pro fotografování a temná komora v rodičovském bytě splňovala doslova všechna kritéria rčení "pod svícnem tma". Když ten kluk zmizel z mého života, bavilo mě vyvolávat obličej jiného kluka, který se mnou v temné komoře zrovna být nemohl.
Když už se mnou být mohl, zařídila jsem si v našem novém bytě "přenosnou" temnou komoru. Večer jsem ze šňůry sundala vypraný plínky. Můj muž mi přes vanu položil prkno a z komory dotáhnul zvětšovák. Já jsem si nachystala misky, chemikálie a chleba se sádlem, abych netrpěla hladem. Už to nebyla žádná pubertální romantika, ale vyčerpávající noční šichta. Když se na trhu objevil digitální fotoaparát, nezaváhala jsem ani na vteřinu.
Přesto se mi po temné komoře stýská. Takže když se mi naskytla možnost vrátit se do ní v rámci výuky na lidušce, začala jsem se těšit jak malé děcko. A nebyla jsem sama.
Do malé podkrovní komůrky se nás nacpalo šest plus učitel. Dostala jsem dokonce za úkol namíchat vývojku. A když spolužák naléval do misky ustalovač, byla moje čichová paměť kompletně saturována. Dva spolužáci v této chvíli opustili již značně vydýchaný prostor a my další podstoupili nekonečně otravný proces s proužkovou zkouškou expozice. Než po hodině konečně nastal magický okamžik, kdy se vynořil pozitivní obraz bílé koule a jejího černého stínu, zahlásila jsem nevděčně :"Zlatej digitál".
Pohled pana učitele v tom červeném světle působil vražedně a málem jsem byla exkomunikována. Jeho výtky byly jakoby žertovné, ale myšlené, tuším, smrtelně vážně. Později jsem se dozvěděla, že je to onen zapřisáhlý analogový fotograf, který digitální fotoaparát považuje za ďáblův vynález.
Ale nakonec jsme se spřátelili. Pomohl mi natáhnout film do mé Flexarety a přidal pár dobrých rad. A v další hodině mě pochválil, že jsem přišla - myslel si, že už se nevrátím.
Otevřená clona tuší, že nevidíte souvislost s dnešní ilustrační fotkou. Je to asi takhle - s touhle fotkou by byl v temné komoře dost opruz. V počítači to bylo, jak říká můj muž, "prc-prc."